...Půda mužského srdce je kamenitá, každý si na ní pěstuje,co umí....a stará se o to.
Blog Lubomíra Tomika

Srpen 2018

Alice in Chains – Maybe ,lyrics

30. srpna 2018 v 8:08

[Verse 1]
Long gone, the days of summer
In L.A. it stretches longer
Fading, waiting
Try to heal but the pain it won't go
Start with less, always seems to cost more
Hating, breaking

[Pre-Chorus]
Remember come December
One day can last forever
Ain't nowhere that's safe for a lowly pretender
I'm shooting straight for the target center

[Chorus]
Maybe you should know
I'm feeling lonely
And I'm tired, oh yeah
Maybe I should go
Got no desire
To watch the last tear fall
Maybe this will show
I'm reeling, empty
Uninspired, oh yeah
Maybe I don't know
You anymore
And I'm smiling
Our burden is untied
Let it die

[Verse 2]
I'd be lying if I said it felt right
Even though I got a dog in this fight
Wounded, losing
People talk in and out their words go
To be the one from where the wind it does blow
Hounded, surrounded

[Pre-Chorus]
Remember come December
One life can live forever
Ain't nowhere that's safe for a lowly pretender
I'm shooting straight for the target center

[Chorus]
Maybe you should know
I'm feeling lonely
And I'm tired, oh yeah
Maybe I should go
Got no desire
To watch the last tear fall
Maybe this will show
I'm reeling, empty
Uninspired, oh yeah
Maybe I don't know
You anymore
And I'm smiling
Our burden is untied
Let it die

[Guitar Solo]

[Chorus]
Maybe you should know
I'm feeling lonely
And I'm tired, oh yeah
Maybe I should go
Got no desire to watch the last tear fall
Maybe this will show
I'm reeling, empty
Uninspired, oh yeah
Maybe I don't know
You anymore
And I'm smiling
Our burden is untied
Let it die

My wine of you

23. srpna 2018 v 15:41

BIG BEN: Pomalá sebevražda západní civilizace (2)

23. srpna 2018 v 7:31 | Benjamin Kuras

BIG BEN: Pomalá sebevražda západní civilizace (2)

dnes
Západní civilizace se nakláněla pokaždé, když se oslabila paměť jednoho kořene a převládl druhý. Racionalita bez spirituality vytvořila bezduchý materialismus a v té jeho nejvyhraněnější formě "vědecký" komunismus. Spiritualita bez racionality vytvořila inkvizici, náboženské války a v té nejvyhraněnější formě islámský fanatismus. V obou případech se zvrhla v hromadné vraždění.
Současná krize západní civilizace je způsobena zapomínáním obou, které probíhá už několik desetiletí.
"Chcete-li národ zničit, odeberte mu historickou paměť," říká Solženicyn.
A Solženicyn je:
a) indonézská masožravá květina,
b) antibiotikum,
c) ruský spisovatel.
Ztrátu historické paměti můžeme dnes sledovat na každém kroku v každé západní zemi. Není to ztráta pasivní a náhodná, z pouhé neznalosti a lenosti, nýbrž ztráta záměrná, řízená, pilná, pracovitá a agresivní.
Když Emanuel Macron vyhrál volby mimo jiné předvolebním oznámením, že neexistuje žádná francouzská kultura, nýbrž jen různé kultury ve Francii, říkali jsme si, že něco tak geniálního nemohl vymyslet sám ani s pomocí své dospělé polovičky. A ejhle, s trochou zpožděného čtení francouzských kulturních zpráv se dovídáme, kde to vzal. Pár měsíců předtím vyšly nejnovější masivní (800 stran) francouzské dějiny Histoire mondiale de la France. Tedy francouzské dějiny jaksi "světové". Sepsané několika tucty univerzitních profesorů a vydané prestižním nakladatelstvím Seuil. Jasně, řekli bychom si, francouzská kultura je světová a Francie ji předala hezkému kusu světa. Všichni ji přece známe: Rabelais, Racine, Corneille, Montaigne, Pascal, Molière, Voltaire, Hugo, Baudelaire... (a pokračujte si dál). Nebo že by Poussin, Delacroix, Manet, Monet...? Gounaud, Rameaux, Bizet, Debussy...? Katedrály Chȃrtres, Reims, Orléans, Nôtre Dame...?
Jenže ouha: nic z toho (a všeho ostatního, nač si vzpomenete) tu nenajdete. Ta její "světovost" spočívá v tom, co si od světa vzala. V nepřetržitém mísení kultur a migrací. Zmizel tradiční národní narativ (francouzsky roman national) organického vývoje od latinizovaných Galů přes Karla Velikého, křesťanství, gotiku, renesanci, baroko, osvícenství, vědeckou revoluci, empire, romantismus, belle-époque... Bitva u Tours v roce 732 byla jen jakási bezvýznamná skrumáž, ne zásadní událost zachraňující Evropu před islámskou okupací, jak dosud dějiny Francie tvrdívaly. Kulturu nastartoval latinský překlad Koránu z roku 1143. Vše, co je na Francii dobré, přišlo s imigrací. Jejím vlastním příspěvkem světu je jen dobyvatelství, křižáctví, imperialismus. A proč vlastně toto dílo vychází? "Jako vzpoura proti ideologické ofenzivě reakčního oslavování národní identity," sdělují autoři.
V téže době vedou oxfordští studenti kampaň za svržení sochy Cecila Rhodese, mecenáše jedné z oxfordských fakult, coby rasistického a imperialistického dobyvatele Afriky. Žádají změnu jména místní knihovny z nynějšího pojmenování po jejím zakladateli a sběrateli knih ze 17. století Christopheru Codringtonovi, jinak též otrokáři.
Dalšího jinak též otrokáře, ale také filantropa, obchodníka a poslance ze 17. století Edwarda Colstona, stavitele škol, nemocnic a chudobinců, chce sundat nejen z podstavce, ale i ze jmen ulic a místních institucí Bristol, neboť tento dosud velectěný dobrodinec byl, podle listu Bristol Post, "nejzlejším člověkem britských dějin".
Deník Guardian vyzývá k sundání sochy admirála Nelsona, imperialistického rasisty, jehož rasismus zřejmě spočívá v tom, že u španělského Trafalgaru, po němž se jmenuje náměstí, kde jeho socha stojí, zlikvidoval Napoleonovo válečné loďstvo.
Napoleon je:
a) latinské pojmenování obrny,
b) mezinárodně zakázaná výbušnina,
c) francouzský císař.
Už delší dobu se protestuje proti londýnské soše leteckého maršála Harrise za masivní bombardování německých měst. Zpochybňuje se moudrost sochařsky oslavovat Olivera Cromwella, který sice pomohl vytvořit anglickou demokracii, ale zase masakroval neposlušné Iry.
Studentská unie Londýnské fakulty orientalistiky a afrikanistiky žádá odstranění bílých filosofů z učebních osnov, neboť fakulta by měla studovat jen filosofy africké a asijské, v rámci "dekolonizace" fakulty a odstranění "strukturálního a epistemologického dědictví kolonialismu" a "pochopení koloniálního kontextu, v němž takzvaní osvícenští filosofové psali".
Londýnský Institut psychiatrie, psychologie a neurologie odstraňuje portréty dřívějších učitelů a vědců, neboť přítomnost bílých fousatců na stěnách "by mohla ponižovat studenty z etnických menšin", a chce je nahradit "modernějšími, rozličnějšími učenci, aby se studenti na Institutu necítili odcizení".
V Americe po masovém ničení soch rasistických a otrokářských Jižanů má na kahánku sám velký Kolumbus.
Kolumbus je:
a) model zeměkoule,
b) dlouhý ohybný autobus o osmi kolech,
c) objevitel Ameriky.
Svátek zvaný Columbus Day se na mnoha místech přejmenovává na "Den původních obyvatel". Organizace Antifa si jej přejmenovává na "Den zohavení Columba", čímž míní zatím ještě ne svrhávání jeho pomníků, ale zkrvavení jejich rukou. Americká knihovnická asociace už od 90. let upozorňuje, že Kolumbův příjezd odstartoval "dědictví evropského pirátství, brutality, otrokářství, masakrů, chorob, dobyvatelství a etnocidy". Národní rada církví odsoudila Kolumba za "invazi Ameriky a nastolení otroctví, genocidy, loupeže a vykořisťování domorodců". Asociace amerických historiků se shodla na tom, že "dějiny Spojených států jsou dějinami utrpení všech kromě bělochů". "Oslavovat otce otrokářství je urážka těch, které zničil," píší a říkají tisíce pedagogů.
Podobně se začínají napadat národní svátky Díkůvzdání a Čtvrtý červenec jako nemravné oslavy kolonialismu a genocidy.
"Jsme svědky všestranného útoku na naši kulturu ze strany našich vlastních elit," komentoval to list New Jersey News.
Studenti americké Stanford University šestinásobnou většinou přehlasovávají návrh studentského časopisu, aby se po 35 letech znovu zavedl kdysi populární kurs dějin západní civilizace. Takové studium totiž "vyzdvihuje bělošskou nadřazenost, kapitalismus, kolonialismus a všechny ostatní opresivní systémy, které ze západní civilizace pramení", protestují.
Studenti University of California po podobném hlasování sundávají americkou vlajku ze stožáru na prostranství u vchodu, neboť "zdůrazňuje kolonialismus a imperialismus, nadřazenost USA, nacionalismus přispívající ke xenofobii a rasismu, sexismus, netoleranci, islamofobii, homofobii a materiální nerovnost". A "její odstranění je nejlepším krokem k inkluzivitě".
Studenti anglistiky na Yale University žádají "dekolonizaci" literárních studií zrušením výuky "bílých" autorů jako Chaucer, Milton, Byron nebo Shakespeare.
Shakespeare je:
a) středověké kopí,
b) arabský ropný magnát Šejk Zubir,
c) anglický dramatik.
Žádají jejich nahrazení "díly zabývajícími se genderem, rasou, sexualitou, etnicitou a ableismem". Nový bizarní obor zvaný "ableismus" studuje identifikaci lidí podle jejich neschopností a jejich rovnoprávnost se schopnými. Podle tohoto oboru by jednonohý člověk měl mít rovné právo tančit sólo ve státním baletu a člověk koktavý být hlasatelem BBC a jejich nepřijetí se rovná nefér diskriminaci. Studenti si stěžují, že "trávit čas v seminářích, které ignorují literární příspěvek žen, osob barevné pleti a homosexuálních sklonů, aktivně ubližuje všem studentům bez ohledu na jejich identitu" a že takový kurs "vytváří kulturu, která je specificky nepřátelská vůči studentům barevné pleti".
University of Wisconsin zavádí studijní předmět zvaný "Problém bělosti", který učí, "co znamená být bílý a jak to řešit jako problém". Rasa totiž není fenomén biologický ani kulturní, nýbrž konstrukt sociální a politický. A bílá rasa je "ideologická struktura vytvořená pro účely globální nadvlády Evropanů upevňující kontingentní vztahy koloniálního podmanění do neměnných identit". Bílí studenti se zde naučí, "jak nakládat se svou bělobou a jak mobilizovat své identity do budování sociální spravedlnosti na rozdíl od rasových nespravedlností". To znamená, že "vzhledem k tomu, že bílou nadřazenost vytvořili běloši, běloši také mají povinnost ji vymýtit".
Drexel University se honosí profesorem s italsko-irským jménem George Ciccariello-Maher, jenž o Vánocích na sociálních sítích oznámil, že si jako dárek přeje "genocidu bělochů". Specializuje se totiž na politologický obor "dekolonizační dialektika", jehož podrobně rozpracovaným předmětem bádání je "dekoloniální obrat v politickém myšlení, moment epistemického a politického zkoumání motivovaného odezvou na kolonialismus a globální sociální nerovností". Na dotaz, co tedy vlastně dělá, odpovídá: "Snažím se přispívat k teoretickému rejstříku tím, že se pídím v historii politického myšlení po radikalizovaném chápání vztahu mezi konfliktem a skupinovou identitou a mapuji tím dekolonizaci této koncepce a jejího promítání do globálního rámce." Studenti z toho skládají doktoráty, nesmírně užitečné a na pracovním trhu vyhledávané.
Němečtí historici jako Ernst Nolte se snaží léčit trauma národní ostudy druhé světové války odhalováním historických důkazů, že nacismus byl jen obranou Evropy před bolševismem a Hitler měl skutečné důvody věřit, že Židé vyhlásili Německu válku, jak je prokazatelné z výzvy britského sionisty Chaima Weizmanna z roku 1939 všem Židům, aby bojovali po boku osamělé Británie. To tedy, soudí Nolte, zavdalo Hitlerovi důvod k "internaci židů jako válečných zajatců". Natáčejí televizní seriály jako "Heimat" o obyčejných hodných německých lidičkách, jež do války vtáhla malá banda brutálních padouchů zvaná nacisté.
Polovina Němců věří, že mezi německým nacismem a izraelským sionismem není žádný rozdíl, a že si tedy nemají jeden druhému co vyčítat. Druhá polovina je pod vedením své kancléřky odhodlaná studem za svou historii rozpustit svou národní existenci v nekonečném moři migračních toků. Činí tak s neoblomnou vírou, že miliony negramotných a neintegrovatelných přistěhovalců nahradí vymírající vysoce vzdělané domorodce a budou jim ze svých vysokých platů do smrti platit starobní důchody, na jaké jsou zvyklí, a že migranty budou k rychlému pracovnímu zapojení motivovat tím, že jim na dobu neurčitou poskytují pohodlný život za pracovní nezapojení. To vše i přes jasná fakta ukazující, že z příchozích migračních toků ještě po několika letech 80 % zůstává nezaměstnatelných. A jsou to nositelé té nejmírumilovnější kultury, jejichž každodenní násilnosti a vraždy jsou jen minoritní výjimkou potvrzující mírumilovné pravidlo, a kdo té mírumilovnosti nevěří, koleduje si o trest smrti.
"Válka iluzí proti realitě" by se dala nazvat tato současná západní psychická porucha, která se projevuje filtrováním faktů sítem iracionálních představ a teoretických pouček. Události neodpovídající naší ideologii neexistují a veškeré informace o jejich existenci jsou "fake news". A toto je vedle ztráty historické paměti druhý aspekt toho zbláznění, které nám bohové uštědřují na cestě k sebevražednému zániku.
Nejvzdělanější mozky naší civilizace se vybíjejí na boji proti racionálnímu přírodnímu faktu i spirituálnímu náboženskému příběhu, že "člověk je stvořen jako muž a žena", a vymýšlejí teorii, že pohlaví je jen mentální konstrukt nemající s fyzickou realitou nic společného. Tak vznikl politický fenomén, jejž si dovoluji nazvat "patologická genderizace", v němž pohlaví není věc biologická, nýbrž společensko-psychologicko-filozoficko-politická, a v němž každý máme právo se pokládat za jakékoli pohlaví, které nás napadne.
Tak v Evropě tímto "mentálním konstruktem" vzniká generace, která ztratí nebo nikdy nezíská smysl sexu jako způsobu rozmnožování a urychlí vymírání evropského etnika, jež pak nahradí etnika sexuálně zdatnější. K této etnické výměně přispívá už několik desetiletí počet potratů, odhadovaný na tři miliony nenarozených Evropanů ročně, působících každoroční úbytek evropského etnika. Místo vlastních dětí pak evropští nerodiče přispívají prostřednictvím mezinárodních charitativních organizací na děti africké, vyrůstající do světa bez možnosti obživy jiné než kolonizace Evropy.
Nejbizarnější na těchto pohlavních pestrostech, včetně agresivního feminismu a homosexualismu, je projevovaná sympatie k pokrokovému a bílým heterosexuálním mužem údajně perzekvovaného islámu, nevnímající, že na všechny z nich se v něm vztahuje trest smrti, hojně v mnoha islámských zemích praktikovaný.
Historický fakt, že soužití Evropy s islámem bylo vždy téměř výlučně válečné, se vytratil z paměti evropských funkcionářů jako komisařky pro zahraničí Mogherini, podle níž "islám je nedílnou součástí naší civilizace a jeho imigraci nelze zastavit".
"Jediný způsob", jak zvítězit nad pašeráky migrantů, je nechat všechny migranty volně přicházet do "správných členských států" tak, "aby k nám měli důvěru", vysvětluje bezpečnostní expert EU Roderick Parkes, kterému za tuto odbornost platíme 20.000 eur měsíčně.
Ve chvíli, kdy pro papeže je důstojnost migrantů důležitější než bezpečnost evropských občanů a kdy britská konzervativní ministryně vnitra navrhuje 15letý trest vězení za prohlížení extrémně pravicových (rozumějme proti-džihádových) stránek, víme, že naše pomatenost přechází do smrtelné fáze.
Už se nedá mluvit jen o nějakém spiknutí globalistů, nýbrž o celozápadní epidemii nákazy mentálním virem předávaným politikou, médii, školstvím, kulturou a byznysem, na něž nenacházíme protilék. Ale začíná být jisté, že tato choroba nemá řešení politické, nýbrž psychiatrické.
KONEC
Kurasovy knihy jsou k dostání ZDE.
Psáno pro Playboy

BIG BEN: Pomalá sebevražda západní civilizace (1)

23. srpna 2018 v 7:29 | Benjamin Kuras

BIG BEN: Pomalá sebevražda západní civilizace (1)

včera
"Koho chtějí bohové zničit, toho napřed zblázní." Říká Sofokles. A průzkum, zda dnešní maturanti vědí, kdo či co je Sofokles, by nám mohl posloužit jako odpich k mudrování nad mentálním a psychickým stavem západní civilizace.
Usnadníme jim to metodou amerických univerzit, která místo jednoduché otázky nabízí tři varianty.
Takže Sofokles je:
a) brankář řeckého fotbalového národního týmu,
b) smrt udušením,
c) starořecký dramatik.
Jakmile jsme se ujistili, že jde o slavného brankáře, zkusme si sestavit celý manšaft. Obránci Aischylos, Aristofanes a Euripides. Záložníci Hipokrates a Pytagoras. Útočníci Epikuros, Empedokles, Plato, Sokrates a Aristoteles.
Kolik z nich dnešní maturant zná, by mohla být další fáze našeho průzkumu.
Proti nim si postavme soudobý manšaft izraelský.
Brankář Mojžíš. Obránci Izajáš, Micheáš a Jeremiáš. Záložnící Ezdráš a Nehemiáš. Útočníci Ámos, Habakuk, Jonáš, Nachum a Zachariáš.
Kolik z nich dnešní maturant zná, by mohla být další část průzkumu.
Mohl by pokračovat zjišťováním, kdo z dnešních maturantů zná nejen smysl, ale i původ ještě před pár generacemi běžných a každému srozumitelných idiomů jako sisyfovská práce, Jobova zvěst, Pyrrhovo vítězství, jeremiášské myšlení, nevěřící Tomáš, zpěv Sirén, mezi Skylou a Charybdou, Augiášův chlév, Oidipův komplex, trojský kůň, sardonický úsměv, lakonická mluva, spartánský život, drakonické jednání, gordický uzel, Damoklův meč, platonická láska, titánský čin, šalamounské rozhodnutí, Jidášův polibek, Sodoma a Gomora.
Představme si dějiny západní civilizace symbolicky jako neustálé utkání těchto dvou týmů Řecka a Izraele, vytvářející vzácné tvůrčí napětí mezi rozumem a vírou, skepsí a nadějí, estetikou a etikou, formou a obsahem, abstrakcí a konkrétností, archetypem a individualitou, sebevědomím a pokorou, ideálem a realitou, záhodností a proveditelností, každodenností a posvátností, racionalitou a spiritualitou. Říkejme jí civilizace anticko-biblická. Díky jejímu tvůrčímu napětí je tato civilizace dramatická, pohyblivá, evoluční, argumentativní, konfliktní, dravá, podnikavá, vyzývavá, neúnavná a sebevědomá.
Přesněji řečeno, donedávna byla. Dokud si pamatovala, že k přežívání potřebuje oba tyto kořeny, oba tyto aspekty kreativity, které ji udržují v harmonii a rovnováze a bez nichž chřadne, stává se vratkou a hroutí se. Souhrou těchto dvou kořenů, přes tři tisíciletí pokusů, omylů, náprav a smrtelných ohrožení zvenčí i zevnitř vytvořila unikátní civilizační systém, jehož základní prvky jsme přestali vnímat a jež je na čase si začít opět připomínat. Jsou to tyto:

Svoboda víry, bádání, tvoření a projevu.
Právo na beztrestný nesouhlas a ochrana menšinových názorů.
Právo na vlastní majetek a jeho ochranu.
Ohleduplnost k životu a vlastnictví druhých.
Rovná práva a povinnosti pro každého jednotlivce.
Povinnost prokázat veškerá nařčení vůči komukoli mimo pochybnost.
Povinnost chránit strádající, perzekvované a křivě nařčené.
Mnoha generacemi vytvořený návyk napravovat omyly, troufat si do dalšího zkoušení a dalších náprav, usilovat o zlepšování životních podmínek, zdokonalování nedokonalých věcí.
Oddělení ideologie od světské moci.
Tříbení osobního charakteru a pěstování skupinové soudržnosti.
Setrvačná pracovitost a podnikavost.
Svědomí, soucit a napravování křivd.
Touha po vědění a hledání smyslu existence.
Neustálé hledání pravidel, jimiž by dobro mohlo vítězit nad zlem.
Smysl pro rozličnost a ochota přijímat z jiných kultur užitečné, moudré či krásné prvky obohacující či zpestřující kulturu naši.
Smysl pro racionálno, logiku a kritické myšlení.
Smysl pro humor, drama a krásu a jejich umělecké vyjádření.
Ona kompaktní síť civilizačních prvků, které žádná jiná civilizace nedokázala nebo se ani nepokoušela skloubit do jednotné soustavy a kterou naše civilizace pracně hledala, zkoušela, opravovala, piplala, obrušovala jeden prvek druhým, musela bránit a několikrát málem prohrála, přes tři tisíciletí, od antického Řecka a biblického Izraele, přes imperiální Řím, křesťanství, renesanci, osvícenství, vědeckou a technickou revoluci, parlamentní demokracii, prosperující kapitalismus a jeho postupné vymycování chudoby vyrovnanější distribucí tvorby. Těch pestrých a nekonečně tvárných prvků, jejichž rozezvučením je bohatá harmonie západní hudby, pocházející už z Pythagorova objevu a propočtu oktávy jako základu harmonie a tvůrčího postupu, odpovídající sedmi dnům božího tvoření. A kterou náruživý hudebník emeritus papež Benedikt označil za "unikát nemající nic podobného v jiných kulturách, setkání s pravdou, s opravdovým Tvůrcem světa". Onen unikát, který dnešní generace ledabyle zahazují do stoupy a nahrazují beztónovým skřípotem a dunivým mlácením.
Jsme jediná civilizace v dějinách takto komplexně budovaná a neustále metodou "pokus-omyl" budující. Na ní stojí blaho a naděje celé planety. Z ní pochází ohromující většina všech vědeckých, technických, uměleckých, ekonomických, sociálních a politických vynálezů všech dob, z nichž mohou prosperovat i jiní.
Na její ekonomickou, kulturní, humánní i morální superioritu - které si přes své viditelné slábnutí a hluboký duchovní propad stále ještě jakž takž udržuje - nepotřebujeme sepisovat tisíce snadno dohledatelných důkazů. Stačí spočítat, kolik lidí prchá do ní a kolik z ní. Zhroutí-li se ona, propadne se celý svět do mizérie, chaosu, barbarství a hladomoru. Její záchrana tudíž není nějaký sobecký rozmar. Je to povinnost vůči lidstvu.
A my ji už několik desetiletí zabíjíme těmito zbraněmi. :

Kult okamžitého konzumerismu a krátkodobých výhod.
Iluze nacházení svobody v bezuzdném individualismu.
Klesající porodnost a nedostatečná péče o budoucí generace.
Zpohodlnělost a usínání na vavřínech.
Neochota riskovat a překonávat překážky.
Xenofilie čili preference cizího před vlastním.
Ztráta mužnosti a následné odzbrojování a neúcta k vojenství.
Oslabení pudu sebezáchovy.
Přetržení etnické a kulturní kontinuity minulosti s přítomností a budoucností.
Demontáž rodiny a přirozené sexuality.
Fragmentace společnosti do rozhádaných frakcí.
Relativizace morálních kodexů a stírání rozdílu mezi dobrem a zlem.
Vnímání světa a jeho událostí ideologickým filtrem zamlžujícím realitu.
Ztráta smyslu pro krásu a posvátno.
Těchto zbraní už několik desetiletí používá marxismem odchovaná západní politická a intelektuální elita, včetně částí duchovenstva, k oslabení a zmalátnění společnosti, usnadňujícímu její ovládání. Činí tak z nenávisti k západním tradicím, demokracii, kapitalismu a osobní svobodě, kterou jí vštípily tři generace neomarxistických filozofů s filosofíí dekonstrukce, od Sartra, Derridy, Marcuseho a Adorna, kteří západní elitu původně lákanou svobodymilovným existencialismem přetáhli k neomarxismu nenásilného zákulisního přebírání moci postupným ovládáním institucí.
Zhypnotizovaly ji iracionalismem, který ovládl univerzity, média, soudnictví a politické instituce, a jehož nástrojem nové perzekuce nekorektního myšlení je opět cenzura, vylučování, diskriminace a diskreditace. Její směsicí náboženských vyznání se staly - ve výčtu anglické novinářky Melanie Phillips - "antikapitalismus, antimperialismus, utilitarismus, feminismus, genderismus, multikulturalismus a environmentalismus". Jejich společným cílem je svrhnout zavedený řád Západu "ideologií překrucující fakta a potlačující rozum a nezávislé myšlení - a tudíž i svobodu, protože rozum a svoboda jsou nerozluční spojenci".
Tato třída, označující sebe za liberálně demokratickou a všechno tradiční a kreativní za extrémně pravicové, se stala neomylným a agresivním držitelem věčné pravdy, že neexistuje žádná pravda. Že jakékoli rozlišování a upřednostňování jedné ideologie či způsobu života, jakákoli hierarchie hodnot a kultur se rovná zločinu diskriminace. Největším zločinem diskriminace pak podle nich je preferovat hodnoty a kultury, které západní civilizaci podpírají, jako jsou: biblické náboženství a etika, antická estetika a státotvornost, renesanční humanismus, kapitalistická tvořivost a osvícenská svoboda myšlení. K destrukci Západu je tato elita ochotná použít i tu nejvíce antidemokratickou ideologii, jaká se dnes na planetě dala najít. Ta na rozdíl od předchozích zbraní ohlupujících hrozí být pro nás zbraní smrtelnou.
Dokončení zítra.
Psáno pro Playboy
Kurasovy knihy jsou k dostání ZDE.

Proč ruský tank narazil do domu v Liberci, už se nedozvíme.

17. srpna 2018 v 9:55 | Prokop Tomek
https://technet.idnes.cz/liberec-nam-dr-e-benese-pamatnik-deviti-zastrelenym-a-zabitym-obcanum-liberce-21-8-1968-gj2-/vojenstvi.aspx?c=A180802_133843_vojenstvi_kuz

Sténání.

15. srpna 2018 v 19:30 | Lubomír Tomik
Sténání.

jen prach v očích
sténání džinů
šátráš napříč
Aládinovou
další
lampou,
podzemním
parkovištěm
ozve se hlas rohu.

Začneš zvracet delfíní maso.

Potkává se s dívkami těch jmen.

15. srpna 2018 v 19:29 | Lubomír Tomik
Potkává se s dívkami těch jmen.

podívá se jim do očí
potkává se s dívkami takových jmen
vymknul křídla z kloubů
zaplnil ústa slinami a
sedíš si pohodlně?Ležíš?
Můžeme tedy začít?

vtlačila ostří nože do kůže krku až se napnula jako nepřetržitý orgasmus
směřovala k jihu
maso se rozevíralo
jako jeskyně plná pokladů
o Velikonocích.

Revolučně smrtící „Leprosy“. Třicet let od výronu geniality

15. srpna 2018 v 15:45
http://www.spark-rockmagazine.cz/revolucne-smrtici-"leprosy"-tricet-let-od-vyronu-geniality

Ghost brigade lyrics-In the woods

15. srpna 2018 v 12:08
In The Woods


Trying to remember the names of the places
Where we used to go when we were young
It's so weird that when you get older
Feels like time is going faster
You just try to hang on
And realize what is real

You built your own graveyard
Left all the tombs open
I wondered who they're waiting for
Until one day I understood
You said every soul needs a home
This is not a boneyard
But a home for broken dreams

We shared the same bottle
Smokes were all mine
I know you are still here somewhere
But I don't want to find you
Even if you'd like to forget
Some memories will come back
You have to swallow the pain
Despite the taste

You built your own graveyard
Left all the tombs open
I wondered who they're waiting for
Until one day I understood
You said every soul needs a home
This is not a boneyard
But a home for broken dreams