...Půda mužského srdce je kamenitá, každý si na ní pěstuje,co umí....a stará se o to.
Blog Lubomíra Tomika

Moderní poezie je próza.

19. dubna 2018 v 13:54 | Lawrence Ferlighetti
Moderní poezie je próza.
Listuji velkou antologií současné poezie a mám dojem, že ten ,,hlas, který je v nás velký", ozývá se v nás většinou hlasem prózy, i když typograficky upravený jako poezie. Čímž nechci říct, že je prozaický nebo ne dost hluboký, čímž nechci říct, že je mrtvý nebo umírá, že nemá půvab nebo že není krásný nebo dobře napsaný, že není vtipný a statečný. Je to velice živá, velice dobře napsaná, půvabná a vitální próza-próza, která se obejde bez berliček interpunkce, próza, jejíž syntax je tak jasná, že může být rozepsaná přes celou stránku, v otevřených formách a otevřených kompozičních polích, a pořád to bude velice jasná, velice krásná próza. A to, že je typograficky upravená jako poezie, znamená, že se oba intelekty, jak básnický , tak prozaický, maskují do navzájem vypůjčených šatů.
Až bude někdo procházet budovami naší prózy v jedenadvacátém století, možná, že se ohlédne ,a užasne nad tím zvláštním věkem, který dovolil si poezii vykračovat si v rytmech prózy , a přesto tomu dál říkat poezie. Moderní poezie je próza, poněvadž hovoří stejně piánko jako kterýkoli muž či žena z velkoměsta, jejichž životní energie je ponořena do městského života. Moderní poezie je próza, poněvadž jí chybí DUENDE, temný duch země a krve, chybí jí duše temné písně, chybí jí vášnivost hudby. Miluje beton , stejně jako moderní sochařství. Jako minimální umění omezuje na minimum emoci ve prospěch tutlané ironie a samozřejmě intenzity. Což z ní činí perfektní poezii pro technokrata. Jak často se ale tahle poezie dokáže povznést nad průměrnou nadmořskou výšku své jiskřivé nížiny ? Ezra Pound kdysi razil názor, že poezie se rozchází s hudbou jen v období dekadence. A takhle končí svět, ne písní, ale zakňouráním.
Před osmdesáti či devadesáti lety, kdy všechny ty mašiny začaly hučet, skoro jednohlasně / jak se zdálo / počalo to absolutní staccato strojů zcela jistě působit na lidskou řeč. A v poezii velkoměsta se zcela jistě ozvala jeho ozvěna. Whitman byl přežitek, ten zpíval zpěv o sobě. A Sandburg přežitek, ten si zpíval své ságy.
A Vachel Lindsay taky přežitek, když ty své litanie bubnoval. A později to byl Wallace Stevens se svou harmonickou ,,fiktivní hudbou". A byl Langston Hughes. A Allen Ginsberg, prozpěvující své mantry, zpívající Blakea. Další jsou dosud všude, jazzoví básníci a jazzoví brnkálisté a kvíleči v ulicích světa, kteří dělají poezii z obsesí rebelantským Teď, z bezprostředního okamžitého já, vtěleného tělesného já / jak to pojmenoval D.H.Lawrence.
Většina poezie ale uvízla v horkých řádkách sázených linotypem a teď zase v těch studených literách od IBM. Žádná píseň mezi písaříky na stroji, žádná píseň v naší betonové architektuře, v naší konkrétní hudbě. A slavíci možná ještě zpívají kousek od Kláštera Sv.Srdce, ale my je sotva uslyšíme ve velkoměstských pustinách T.S.Eliota…ani v prozaických Cantos od Ezry Ponuda , která žádná canti nejsou, poněvadž je zpívat nikdo nemůže. Ani ve lvounské próze Marianne Moorové. Ani ve velkém prozaickém blankversu Eseji o rýmu od Karla Shapira, ani v zasvěcenecké řečí u W.C.Williamse, v té odvázané řeči jeho Pattersonu. A těm všem tleskají profesoři poezie a recenzenti poezie všude, kde to má nějakou váhu, a žádný z nich se nedopustí toho smrtelného hříchu, aby řekl, že poezie některého básníka je próza, jenom typograficky upravená jako poezie-právě tak jako to básníkovi nikdy neřeknou přátelé, právě tak jako to básníkovi nikdy neřeknou redaktoři-což je to nejzamlklejší spiknutí mlčení v dějinách písemnictví.
Většina moderní poezie je básnická próza, ale svým vlastním příkladem toho říká spoustu o tom , jakou smrt ducha naše technokratická civilizace podle všeho distribuuje nám, zapleteným do sítě strojů a nacionalismů, stoupající do hlav z varlat, zatímco my dál toužíme po slavíkovi mezi Respighiho borovicemi.
To co nám dává štěstí je zpívající pták.
Lawrence Ferlinghetti , ze sbírky Nekonečný život : Vybrané básně /1981/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama