...Půda mužského srdce je kamenitá, každý si na ní pěstuje,co umí....a stará se o to.
Blog Lubomíra Tomika

Leden 2018

Open me a drink up my scarlet

31. ledna 2018 v 23:53
Open me and drink up my scarlet Kiss me deep Kiss me deep and love me forever more Bloody love Bloody love inside of you Swallow me Thank God, there's nothing I can do Come with me my friend. Come and see the end And let me swallow up your pain Leave the village lights, step into the night Open your mouth to my bloody rain And at your second birth we will slay the earth And stalk mankind till Heaven burns Just lay down for me, naked for me to see It's just one kiss, that's all I need Take me down Down to the bloody shore Dig me deep, dig me deep And leave me forever more Lay me down Down with all of them And forget me like you forgot the last of them



the spirit of Quarthon is still alive

31. ledna 2018 v 22:19
Uděla jsem pro Tebe věc ,jakou ještě nikdy pro nikoho.

Nečekaná...Noc s Bélou!

31. ledna 2018 v 22:05 | Lubomír Tomik
V dnešní nečekanou Noc s Bélou to budou : The brides of Dracula z produkce studia Hammer,rok 1960.
Kulisa hradní zřiceniny, tajemné žestě.
Transylvánie.
Jedna z prvních vět komentáře: Hrabě Dracula, vládce všech upírů je mrtvý. No teda , to je začátek !
Kočár se řítí nocí, v dálce se valí mlha.
Kočí sedí před zadní projekcí, bouřka.Spřežení uhání jako šílené, koně tryskají nocí, mladá dáma stáhne okénko a křičí _not so fast, not so fast!-Je jí to k ničemu- ale čeho se tedy ten kočí tak bojí, když Dracula je mimo hru ?
Přes incident v podobě spadlé větve se kočár dostane až do městečka...Kočího šála změnila barvu během několika záběrů-zelená šedá hnědá šedá.
Johan jde půjčit dvojkolku.Mladá cestovatelka uvázla v hostinci,kočí s chameleonskou šálou ujel.
Všichni se z nějakého důvodu bojí. Přijíždí Hraběnka.

Několik dní jsem podvědomě hledal obal pro novou sbírku- a dnes se mi prostě objevil na monitoru,je to dobový plakát k jednomu z těchto filmů

upraví se a krásně uzavře celou trilogii.
Líbí se mi , jak měníš hlas když s Tebou mluvím. Nejdřív zníš, jako by jsi to nebyla Ty.
Hraběnka odjíždí ,odváží s sebou cizinku ...jé to je ale špatná maketa zámku.
Chystá se večeře.Služka říká: -Hraběnka má prostřeno pro dvě osoby, kdyby náhodou někdo přišel.-
A vypadá to, že cizinka upadla do spárů zla. Někdo neustále chodí po schodech.Nahoru ,dolů.Večeře se podává u nedohledného stolu.Hrachová polévka.Odvar z bejlí.
Hraběnka nejí, neustále popíjí červené víno a vrhá pohledy po cizince. Hraběnka se tváří jako transexuální projekce Bely Lugosiho, jako utečenec z domova důchodců v pekle.Najednou se ukáže, že Hraběnka má syna- cizinka řekne -Ale já jsem myslela...-a Hraběnka po ní štěkne větu :
Myslela jste si, co jsem chtěla, aby jste myslela.-To je úplné psychologické drama.Po patnácti minutách jedna zmínka o upírech a žádná nevěsta.
Zápletka je úplně podivná, ten syn má nějakou vážnou nemoc a Hraběnka ho nemůže vidět,stará se o něj Hilda...ne počkat, Gréta.
Cizinka spí v posteli, přikrytá obrovskou černou pihou.Šramot. ZNovu.Šramot.
Syn je veliký krasavec-ale není mu to nic platné,matka ho zakovala do řetěz.Cizinka šplhá po římsách,má klíč od okovů!
Najednou:Hraběnka je mrtvá, syn je na svobodě, cizinka pobíhá po chodbách a Hilda se šíleně směje.Rakev je prázdná.Po půl hodině se toho stalo docela dost.
pokračování příště

Za chvíli začne.

31. ledna 2018 v 18:52 | Lubomir Tomik
Za chvíli dnes nečekaně začně Noc s Bélou-ale ještě krátký předprogram. Před chvílí jsem docvičil pod největším Měsícem ,který jsem kdy viděl, hej fakt jsem dřel jako kůň a nejde mi jeden výskok tak jsem ho opakoval snad desetkrát...musel jsem Tě dostat z hlavy a tohle mi pomáhá.Cvičím ,poslouchám hudbu samozřejmě v náhodném výběru stovek skladeb začne asi po dvaceti minutách hrát a vůbec Tě nevidím tančit...
Takže je to naprosto báječné a sejme mě to , narazím na tahle slova a nevím jestli jsem je už nenapsal-Jsi vyřezaná do přídě čajového klipru oči upnuté k západu nahá kůže posetá tříští zpěněného oceánu....trápíš mě, trápíš.
Za chvíli tedy Terrence Fisher : Draculovy nevěsty 1960

Už Ti nikdy nepošlu.

31. ledna 2018 v 16:30 | Lubomír Tomik
Přde rokem jsem Ti byl na pohřbu, Milane.... a dodnes nevím, kde je Tvůj hrob. Ptal jsem se Tvé sestry, nevěděla, prý nějaké problémy s místem na hřbitově....snad se to jednou dozvím. Rok bez Tebe, přitom se zdá, jako by se vlastně nic nestalo-občas narazím na Tvé jméno v mailu, telefonu...už spolu nebudeme mluvit smát se a pít-už Ti nikdy nic nepošlu.



Už ti nikdy nepošlu.


už Ti nikdy nepošlu žádné básně.

už nikdy.

jsi v zemi, v urně

nebo v prachu u cesty

palci vydloubávám semena slunečnice,

zdá se mi,

jako bych

je vrážel

Smrti do očí.

K okraji jamky.

31. ledna 2018 v 13:02 | Lubomír Tomik
K okraji jamky.
lehkým krokem nad schnoucími odstíny noci
hvozdem tesáků s růžemi v tlamách
lýtka oděna
v pavučinách
s krůpějemi rosy,
přiložila své rty
v barvě lesních jahod
k okraji prázdné jamky.
Hlasitě vysrkla
vyhřeznutý oční nerv.

Primordial-Stolen years.

30. ledna 2018 v 21:26
How many lives would we have to live Before we escape the hands of time, that stole our best years Where the decades might breathe a little less of the night Let's step bravely out into the city lights tonight Sweet blood is coursing through our veins Darkness it pulls so tight around us Antidotes to all our years of pain


Dnes..

30. ledna 2018 v 20:38 | Lubomír Tomik
Dnes jsem se v naprosto povedeném rozmaru vrhnul na novou sbírku- a parádně to do sebe zapadlo.
Mísa vymyšlených ryb byla v podstatě druhý díl Večeře u Minského a Žena ze Serendipu bude závěr té trilogie , které bude uzavřena básní Pokus s žabími srdci- / předchozí věta je ujetá? za a: ano - za b: ne, samozřejmě za a- a dnes jsem ji přepsal tak, že mě to samotného překvapilo-a to díky Tobě, víš. Po třech letech do sebe dílek skládačky zapadnul- a tam kde začínala Večeře.......

-pátrám po Veronice Lakové-

tam bude končit.Je to neuvěřitelně načasované.Život se mi protnul s psaním.Tohle jsou momenty které bych přál zažít každému....i když je to jen marnost, Burton to his Taylor.