...Půda mužského srdce je kamenitá, každý si na ní pěstuje,co umí....a stará se o to.
Blog Lubomíra Tomika

Březen 2017

Mr. Crowley

17. března 2017 v 19:24

Zborcený podzim.

17. března 2017 v 17:30 | Lubomir Tomik
Zborcený podzim.
oblékla si na sebe zborcený podzim
zborcený podzim v celé jeho kráse
s úsměvem odrážela přicházející plískanice a tepolty pod nulou
zakrvácené nože myšlenek
vražené do těch nádherných hromádek odstínů padajícího listí
pocity ražené do nějakého jiného života
do nějakého jiného těla
ocel přišla nazmar
byl čas radosti z toho
být naživu.

Hledá se Džekill.

17. března 2017 v 16:05 | Lubomir Tomik
Hledá se Džekill.
V inzerátu pověšeném na sloupu u obchodu stálo:
Hledá se Džekill!!!
A kde přebýváte Vy
, pane Hyde?
V uličkách narýsovaných lidskou myslí, v těch stínech bezbožných chalup
na muřích nohách?

Thoreau a Allen

17. března 2017 v 14:15
Jestliže člověk zamíří bez váhání tam, kam ho vedou jeho sny, a vynasnaží se žít životem podle svých představ, dosáhne výsledku, s jakým se běžně nesetká.
Henry David Thoreau


Nepřitahujeme to, co CHCEME, ale to, co JSME.
James Allen



V poezii je všecko ziskem.Všecko je ztrátou.

16. března 2017 v 7:15 | Octavio Paz
Básnický akt, jehož rozhodujícím rysem je jinakost, byl vždycky považován za něco nevysvětlitelného a temného, aniž by se stal problémem,který by mohl ohrozit názor na svět.Naopak to byl jev, který přirozeně zapadal do světa a který nejen že nepopíral jeho existenci,ale potvrzoval ji. Dokonce lze říci, že to byl jeden z důkazů jeho objektivity, reálnosti a dynamismu.Podle Plaóna byl básník posedlý člověk. Jeho šílenství a nadšení jsou znaky Ďábelské posedlosti. V Platónově Dialogu Jón Sókrates definuje básníka jako okřídlenou lehkou a posvátnou bytost, neschopnou tvořit,když ji neuchvátí tvoření a nepřiměje vyjít ze sebe sama....tak úžasné věci neříkají sami básníci, oni jsou jenom nástroji božství,které k nám hovoří jejich ústy.
...Básnický ,, nápad " neprýští tedy z ničeho, ani ho básník netěží ze sebe:je to plod setkání oživené přírody,obdařené vlastní existencí a básnikovou duší.
...Poezie ,aŤ posvátná nebo světská, epická nebo lyrická, je milost, něco vnějšího co sestupuje na básníka. Básnické tvoření je tajemství,protože spočívá v tom, že bohové hovoří lidskými ústy. Ale toto tajemství se nejeví jako problém, ani neodporuje všeobecně přijímaným vírám.Nic přirozenějšího než že se nadpřirozené vtěluje do lidí a hovoří jejich jazykem.

...je třeba říci, že básnická tvorba vyžaduje úplné převrácení našich vlastních perspektiv:šŤastná snadnost inspirace vyvěrá z propasti. Básníkova promluva začíná jako mlčení, neplodnost a vyprahlost.Je to nedostatek a žízeŇ dříve než plnost a shoda, a potom je to nedostatek ještě větší neboŤ báseŇ se oddělí od básníka a přestane mu náležet. Před básní a po ní není okolo nás nic a nikdo, jsme sami se sebou a sotva začneme psát, zmizí a propadne se i ono my, ono já. Skloněn nad papírem básník se řítí sám do sebe. Básnickou tvorbu tedy není možné přeevést na představy zisku a ztráty a odměny. V poezii je všecko ziskem.Všecko je ztrátou.


z knihy Luk a lyra od Octavia Paze

Na hranici vnímatelnosti.

15. března 2017 v 23:59 | Lubomir Tomik
Na hranici vnímatelnosti.
třepotání tibetských vlaječek nad budovou amfiteátru
jasná noc , ozývá se jen vrzání méchané:
Á , už ho tu máme, v levém rohu ringu-Všemocný Hádés!
V pravém rohu se rozcvičuje: Nakládaná okurka!
položila mi ruce kolem boků
otevřela ústa a z nich se začal vinout
pruh papíru na němž bylo napsáno strojeným úhledným písmem hajného z osmnáctého století-
Sloky na útěku:
tady byla
nejdřív jedna
nejdřív jedna rozhodla se
vzíti roha
vzíti roha
Policie Poezie
vyrazila do ulic
vyrazila do ulic-
ale nevyšlo to .
Vloupal se do chatky jeho dětských her
otevřel láhev a v domnění, že je to slivovice ji vypil byl to louh.
Ukousnutý kus domu na Nábřežní ulici se nemění,
stále stejná rozšklebená jizva zející do Noci.


v stredu si dáme lososa.

15. března 2017 v 16:03 | Lubomir Tomik
v stredu si dáme lososa.
povedala žena a hodila flák zmrzlého rybího masa do nákupního košíku
prokličkovala k pokladně
na vysokých podpatcích třela stehny o sebe
ve stehenních výškách třela sebe o podpatky
v stredu si dáme člověka
povedala lososica a vhodila kus utopence do proudu
máchla ploutví k pokladně na mělčinách
duhové šupiny pokryté inkoustem Noci
v supermarketu plném planktonu a vyloupaných škeblí
o ní za chvíli nikdo nevěděl.