...Půda mužského srdce je kamenitá, každý si na ní pěstuje,co umí....a stará se o to.
Blog Lubomíra Tomika

Březen 2017

Deníky -6 / Ano, opravdu číslo 6/

23. března 2017 v 13:55 | Keith Haring
30.října 1984
Myslím si, že většina obrazů není zcela vysvětlitelná a pro různé lidi můžou mít obrazy různé významy. Moderní člověk má s jejich luštěním stále menší trpělivost, v raných civilizacích byly symboly podstatně univerzálnější.
Obrazy často vznikají z potřeby vytvořit něco odlišného.Někdy vycházejí z vědomé touhy vyjádřit novou myšlenku.Ale často též vycházejí jen z mé vlastní představivosti, aniž bych usiloval o něco konkrétního.Jde pak o to, být v takovém stavu mysli,který umožŇuje spontánnost a náhodu, a zároveŇ si udržovat určitou úroveŇ racionality,jež vám umožní obraz tvarovat a řídit.každé kreslení je performance a rituál.
Moderní člověk konzumuje informace rapidně vzrůstajícím tempem.Moderní umělec musí obrazy produkovat rychle a dostatečně účinně, aby držel krok s naším měnícím se světem.Nicméně tomuto hledání nemůžeme obětovat prvky naděje, magie a ducha.
Umělcova svoboda je symbolem lidského ducha.
z knihy od Keitha Haringa:Deníky.

Body found at Russia's infamous Dyatlov Pass

23. března 2017 v 6:56
http://www.unexplained-mysteries.com/news/290493/body-found-at-russias-infamous-dyatlov-pass

Sólstafir - Fjara (Official Video)

22. března 2017 v 21:00

Dnes jsem se znovu pustil do poslechu Svartir sandar- napoprvé asi před rokem, rokem a půl jsem se k tomu albu nemohl dostat, připadalo mi v porovnání s Óttou nějak slabší-ale dnes jsem se do něho zakousnul při práci na zahradě,nádhera. Už se těším na jejich nový kus!

Deníky.2

22. března 2017 v 18:01 | Keith Haring
Keith Haring-Deníky
Já jsem já. možná vypadám jako vy, ale když se podíváte zblízka, dojde vám,že vůbec nejsem jako vy.Jsem úplně jiný.Vidím věci z jiné perspektivy,protože jsem v životě prožil to, co vy ne, cítím jinak než vy,viděl jsem jiná místa a jiné věci, žiju jiný život než vy a proto mám úplně jiný úhel pohledu. Třeba mám na sobě stejné boty, můžu mít i stejný účes , ale kvůli tomu ještě nemáte právo mě někam zařazovat.
Neznáte mě.
Nikdy mě nebudete znát.
Divák je umělec v tom smyslu, že si představuje dané dílo vlastním způsobem a ten je pro něj jedinečný.Jeho vlastní představivost určuje,čím dílo je, co znamená.
z knihy Keitha Haringa : Deníky.

Deníky.

22. března 2017 v 13:47 | Keith Haring

29.dubna.1977
...Existuje jen jeden způsob jak mohou ostatní získat moji pozornost,jak si zasloužit můj obdiv nebo dosáhnout toho, abych je chtěl napodobovat- a to tak, že zariskují a budou si dělat věci po svém. Musím se na všechno dívat s nadhledem a nesrovnávat. Pokud se budu snažit napodobovat životy jiných,promarním ten svůj,protože vše budu jen opakovat. Když ho ale budu žít po svém a vliv druhých mi bude sloužit jako inspirace, výchozí bod,můžu se místo nečinnosti ještě více umělecky rozvinout. pokud tohle dokážu přijmout a přenést do reálného života, tak mi to určitě pomůže, ale zase mám strach. Strach, že tohle zjištění budu ignorovat, zaseknu se někde, budu si hledat výmluvy, že taková je prostě lidská povaha nebo nějaký podobný hovadiny. ..... Jenom bych si přál, abych měl víc sebevědomí,pokusil se odhodit mylný předsudky, názory a abych prostě žil.Žil.Tak jednoduchý to je.Žil až do smrti.
Dneska jsme dorazili do národního parku Interstate,utábořili se seznámili se s nějakými dalšími lidmi,prodali pár triček. Dali jsme si trip. Seznámili jsme se s lidmi, co vyrazili na Grateful Dead do Minnesoty.Grateful Dead v Minnesotě! Taky jedem na Grateful Dead do Minnesoty! Našel jsem v parku strom,ke kterýmu se jednou vrátím.vypíná se ze strany nad řekou St.Croix a skvěle se na něm sedí a leží.

z knihy od Keitha Haringa -Deníky.

Březen 1940

22. března 2017 v 4:44 | Jean Paul Sartre
březen 1940
...Pro jednou souhlasím s Montherlantem : Poznámka k Olympiádám: Hra je jediný obhajitelný způsob činnosti,jediný, který je hoden muže,protože je inteligentní a zároveŇ konstruktivní,bylo to ostatně už řečeno: Muž je plně mužem,jen když si hraje. /Schiller/
Proč musí hloupě dodávat,že tento způsob činnosti ,,je jediný,který může být brán vážně" ? Jak to, že mu není jasné, že hra svou podstatou vylučuje samu myšlenku vážnosti a serioznosti ? Existuje-li v mém životě něco stálého,pak je to skutečnost, že jsem nikdy nechtěl žít seriózně.Ano, hrál jsem komedii,poznal patos ,úzkost , radost. Ale nikdy, nikdy jsem nepoznal serióznost. Celý můj život byla jen hra, někdy rozvleklá, nezáživná, často i nevkusná-ale hra a i tato válka je pro mne jen hrou.Je určitá konzistentní skutečnost, která z ní činí-
teĎ tohle přepisuju a zrovna mi volá dcera, že dostala jedničku z francouštiny,náhoda ? nemyslím!- pozn L.T.
-která z ní činí něco jako hruškový nákyp a kterou zaplaŤpánbůh neznám, viděl jsem takové,kteří se vrhali na tento dezert posypaný moučkou a měl jsem z nich hrůzu. Budu zde muset vysvětlit...co je to hra,šŤastná proměna náhody v něco nezdůvodnitelného , a také proč je sebepovznášení rovněž hrou. Protihodnotou je určitě má nepojmenovatelná lehkomyslnost.Lyrický a trudný stav v této chvíli, v Domově je za černými záclonami skryt klavír,nějaký muž na něm hraje-velice dobře-jazzové melodie.Připomíná mi to mléčné světlo letních večerů,pianisty v College Inn, sedávali jsme s Wandou u baru,čas od času se závěs nad vstupními dveřmi rozhrnul do modré a zaoblené noci jako planisféra, a to byl klid.
...žere mě, že nejsem básník, že jsem tak těžce připoután k próze.Rád bych vytvářel ty jiskrné a absurdní věci, básně,jež se podobají lodi v láhvi a jsou jako věčnost v okamžiku.Je však ve mně něco ztuhlého,skrytý ostych,cynismus-ten mi odedávna přešel do krve- a potom také ošklivost,mé city nenalezly výraz,mám je v sobě,zvolna se k nim blížím,ale jakmile se jich dotknu,změní se v prózu.Zrazuje mě volba slov.Na začátku nacházím básnický výraz,ale vloudí se mi do něj slovo,které ten výraz zničí,slovo příliš břitké,příliš jasné, rytmus věty je řečnický, věta se valí- a když ji chci zastavit, je najednou těžká a zvučná v nádherné nehybnosti chvastounského Prášila.Nevím co bych měl udělat.Možná zdůraznit pravidelný rytmus.Nebo nejspíš mlčet.Uvažuji o tom...
Sešity z podivné války.
Jean-Paul Sartre


Středa 22.prosince 1939

21. března 2017 v 16:05 | Jean-Paul Sartre
Středa 22.prosince 1939
...Naudinova historka: Na druhém břehu Rýna je spatřen německý důstojník, jak se dívá kukátkem na francouzskou stranu. Francouzský poručík rozkáže vojákovi, aby ho zastřelil. Voják odmítá. ,,Proč? Je to člověk.Nic mi neudělal.Rozhodně nechci brát nikomu život." Poručík to rozkazuje druhému muži / byli s ním jen ti dva / který rovněž odmítne. Řekne jim tedy:,,Dobře střílejte oba najednou,pak nebudete vědět, kdo ho dostal." Vystřelili a důstojník padl.
K tomu abych pochyboval o pravdivosti této historky, mi stačí,že ji vyprávěl Naudin. Je ale taky pravda,že ji vypráví bez nejmenší známky rozhořčení,jako naprosto přirozený fakt.Faktem je, že SE ta historka traduje.Má ji určitě od někoho,kdo ji má od dalšího atd...
Sešity z podivné války.
Jean-Paul Sartre

Was the Sahara desert created by humans ?

21. března 2017 v 10:00
http://www.unexplained-mysteries.com/news/305249/was-the-sahara-desert-created-by-humans