...Půda mužského srdce je kamenitá, každý si na ní pěstuje,co umí....a stará se o to.
Blog Lubomíra Tomika

Listopad 2016

Pearl jam -Do the evolution.Dobrý pocit.

18. listopadu 2016 v 21:38



Dávám ten klip sem kvůli tomu co jsem minulý týden viděl při ukázce virtuálních brýlí od Sony, ten kluk co je zkoušel vypadal jako chlápek v klipu nahoře v čase 3.OO a dál-na hlavě helmu napojenou na milion kabelů v ruce jakési dva blikající vibrátory a rozhlížel se kolem sebe a na obrazovce bylo vidět že se rozhlíží v tropickém pralese-chvíli jsme stáli v řadě na zkoušku těch brýlí, nakonec jsme prostě odešli,měl jsem z toho dobrý pocit.

Death-Within the mind.

18. listopadu 2016 v 21:30

Broskve soumraku.

18. listopadu 2016 v 21:27 | Lubomir Tomik
Broskve soumraku.
potkalněkohovdenanálníhoorgasmusebralomutokusduše:
Otevřu oči
jsem kus papíru s tajemstvím v mém vlastním žaludku a:
Padala prostorem
Explicitních slov
Rychle vířících kolem Ní
Dmoucích se ve rtech
Užaslé neschopností je vyslovit je vyslovit je vyslovit
Rozkouskována pocity
A přesto to udělala přesto
Brzy vložila svůj jazyk na její
Ochutnávka temnoty
Broskve soumraku
A hranice světla a tmy
Broskve soumraku
A počítá měsíce a počítá dny
Luk napnutý až k prasknutí
Oko pevné a jasné
Nedoufej v milost Šarlatové ženy
Broskve soumraku
A otisk Její rtěnky
Broskve soumraku
A první noha v pasti podkolenky
Lov započal
Okované koně vyplivnul les
Není nic jen Šarlatová žena
Broskve soumraku
A slazené nejen ochutnávkou sladkosti
Broskve soumraku
A celé naplněné cukrem lehkosti
Lovec padl k zemi
Okolostojící ani nedutali
Než ve službách Šarlatové ženy
Broskve soumraku
A žena hadrem oděná
Broskve soumraku
A Měsíc pod nohama má
Luk napnuté duhy
Ohýbá ona samotná
Nádhera šarlatové ženy
Broskve soumraku barokní
Aktivují primitivní živočišné pudy
Broskve soumraku
A ta cesta vede jen tudy
Lovec visí u pasu Bohyně
Omrdaný zlomenou páteří
Nástrojem šarlatové ženy
Broskve soumraku, světla, tmy
A páska se otáčí a otáčí
Broskve soumraku
A hledáš kde roste na břehu bodláčí
Luk napne lovce
Okrasně ho pošle napříč lesem
Napříč srdcem Šarlatové ženy.
Platinová , úzká ústa
Extaticky Tě
Rozevře
Drápy svých rukou
Ustaraná se Ti podívá do očí
Rvu Tě na kusy
A sleduji Tvé zorničky
Blikající fantastickým SOS
Opět krystalicky čistá něha.
Broskve soumraku zasažené lehkými šlehy.
Zavřu oči.
Při zalévání kávy horká voda vklouzne do hrnku s pop artovým potiskem
a rozlévá se po stranách
jako ruka sjíždějící po chlapeckém zadku džezové dívky
dva knoflíky do límečku Schrodingerovy kočky,
Oh, to zásvětní bezčasí.

Lay lady lay- Bob Dylan

18. listopadu 2016 v 21:21

ZBorcený podzim.Jinak.

18. listopadu 2016 v 21:18 | Lubomir74
Zborcený podzim.

oblékla si na sebe zborcený podzim
zborcený podzim v celé jeho kráse
s úsměvem odrážela přicházející plískanice a teploty pod nulou
zakrvácené nože myšlenek vražené do těch nádherných hromádek odstínů padajícího listí
pocity ražené do nějakého jiného života do nějakého jiného těla
ocel přišla nazmar
byl čas radosti.

můžeš si to prosím uvědomit,
nemračit se na mne tolik?

Coffin ship

18. listopadu 2016 v 21:06
The term coffin ship (Irish: cónra-long) is used to refer to the ships that carried Irish immigrants escaping the Great Irish Famine as well as Highlanders displaced by the Highland Clearances.[1] These ships, crowded and disease-ridden, with poor access to food and water, resulted in the deaths of many people as they crossed the Atlantic, and led to the 1847 North American typhus epidemic at quarantine stations in Canada.[2] Owners of coffin ships provided as little food, water, and living space as was legally possible - if they obeyed the law at all.
While coffin ships were the cheapest way to cross the Atlantic, mortality rates of 30% aboard the coffin ships were common.[3] It was said that sharks could be seen following the ships, because so many bodies were thrown overboard.[4][5][6]

Bez přesedání.

18. listopadu 2016 v 21:03 | Lubomir74
Jistě všichni znáte ten pocit nebohého Jonathana Harkera osamělého uprostřed sněhové bouře v tom pekelném průsmyku.....





Bez přesedání.

peřina plná jedu kterou tě přikryjí v opuštěných krematoriích
kosti byly sladké, sladké ,sladké
dávala jsi to najevo,krásná paní lomící rukama
stála v předsíni
venku zastavil kočár:
Bez přesedání-
přímý spoj do průsmyku Borgo.


A teď na veselejší notu. Jenda Puchýř.

18. listopadu 2016 v 20:38 | Lubomir Tomik
Jenda Puchýř.

Jenda Puchýř z Jalubí
nikomu nepoví
nikomu nepoví
co jen on Jenda Puchýř ví

Jenda Puchýř z Jalubí
nikomu to nepoví
nikomu to nepoví
Jenda Puchýř všechno utají

Jenda Puchýř z Jalubí
nikomu už nepoví
nikomu už nepoví
kde je všecka
ta slivovica.