...Půda mužského srdce je kamenitá, každý si na ní pěstuje,co umí....a stará se o to.
Blog Lubomíra Tomika

Červenec 2016

Ten...

31. července 2016 v 13:07 | Lubomir74
Sákryš to album Vektor-Terminal redux je neuvěřitelně povedené! Poslouchám to celý víkend, a při každém novém poslechu se objevují nové a nové věci...Vynikající. Charging the void!!!


Largest ever map of the universe points to mysterious ‘dark energy’

31. července 2016 v 12:48

Largest ever map of the universe points to mysterious 'dark energy'

The largest ever 3D map of the universe strengthens astronomers' belief that three quarters of the cosmos is made of an unknown substance: 'dark energy'
Damien Hirst spot painting on acid or the largest 3D map of Universe yet created?
Damien Hirst spot painting on acid or the largest 3D map of the universe yet created? Photograph: Daniel Eisenstein/The SDSS-III collaboration
Author of The Unknown Universe, and co-host of The Stuniverse podcast.
@DrStuClark
Tuesday 26 July 2016 11.00 BST Last modified on Wednesday 27 July 2016 10.48 BST
It is hard to know whether it's a success or a failure but modern astronomy tells us that almost three quarters of the universe is in the form of an unknown substance called "dark energy".
Add to this the "dark matter" that astronomers are still searching for without success, and we think we live in a Universe where only two percent of it is the familiar atoms that make up you and I, stars and planets.
Worse still is the fact that no one has a clue about the true nature of the "dark energy" or how such a substance could come into existence. There is no hint of it in any known laboratory physics experiment. So whatever it is, the dark energy is too weak to be felt on small scales. Its effects are only visible when accumulated over billions of light years.
The latest attempt to gain insight into its nature was released on 14 July and presented as the largest map of the universe. It is more than just a pretty picture. Actually, it isn't a pretty picture at all but it is an important next step in analysing the effects of dark energy on the universe.
The map was made by the Sloan Digital Sky Survey, which uses a 2.5metre-diameter telescope at Apache Point Observatory, New Mexico. The telescope has been making regular surveys since 2012 and is currently working in tandem with The Irénée du Pont Telescope at Las Campanas Observatory, Chile, to extend its observations to the southern hemisphere.
Five years in the making, the current map charts the positions and distances of 1.2 million galaxies across a volume of around 650 billion cubic light years. Each galaxy is home of a few hundred billion stars yet appears as a single dot on the map.
The key thing about the map is the pattern that the galaxies make. It can be used to reveal the effects of dark energy, which opposes gravity by pushing galaxies apart rather than pulling them together.
So, the distribution of galaxies across the universe is the result of the interplay between gravity and dark energy.
In particular, astronomers were looking for spherical ripples in the distribution called baryon acoustic oscillations (BAO). These were created by the equivalent of sound waves in the early Universe and then expanded by the interplay of gravity and dark energy.
Once they identified the ripples, astronomers then used computers to explain their current size by varying the amount of dark energy in the universe until their simulations looked like the real data.
This has been done by a number of groups all working independently around the world with hundreds of astronomers involved. Combining the results shows that the dark energy appears to be "cosmological constant" which suggests it is a constant energy field stretching throughout space.
But the question of what this energy actually is remains completely unanswered. There is no natural candidate in any known physics. As such, the nature of dark energy is the greatest challenge facing astronomers and physicists today. It promises a fundamental re-think of physics.
Its effects came to light only in 1998 when two independent studies showed that the expansion of the universe was accelerating. Expansion was expected because of the gigantic energy liberated during the big bang, the universe's beginning almost 14 billion years ago, but the acceleration was a shock. Astronomers had expected that the initial expansion rate would now be slowing because of the effects of gravity.
Although there is an overwhelming majority of astronomers who believe in the existence of dark energy - and by extension a root and branch re-working of modern physics - some insist that there is a simpler answer.
To them, dark energy is the product of an oversimplification in the way we apply Einstein's General Theory of Relativity to our study of the universe. In other words, we are getting the sums wrong, and then saying that the error must be the result of an previously undiscovered energy field.
To make their sums easier, astronomers assume that matter is spread evenly throughout space. Change this to reflect that the universe is "lumpy" - which is a much harder calculation - and the need for dark energy goes away, say the mavericks.
Who is right? Only time and an awful lot more work will tell.
To this end, the European Space Agency will launch the Euclid mission in 2020. It will map the shapes, positions and movements of two billion galaxies across more than a third of the sky, during the course of a six year mission. More than 1000 scientists from over 100 institutes across 14 European countries are working on the mission.
Once the data is in, the race will be on to see who can provide the most accurate simulation: the "dark energists", or those who believe in the "lumpiverse".
Stuart Clark is the author of The Unknown Universe (Head of Zeus), and co-host of the podcast The Stuniverse (Bingo Productions).


Světlo na konci tunelu.

29. července 2016 v 21:26
Světlo na konci tunelu. Může být romantické:


Anebo může být všechno jinak.....vidím tunel a v něm svetlo....a cítim teplo:

Stroj času.

29. července 2016 v 20:43 | Lubomir74
Stroj času.



byl jsem ve stroji času
ani jedno ze zelených dětí na pokraji albionských lesů
nevykřiklo v úžasu když Edita řekla:
-Pijem.-

nezáleželo na ničem.
víš jaké to je když nezáleží na ničem?

ta žena řekne:
Musíš být poslušný
být sám sebou
být takový navždy
až se Ti otevřou ústa vraždy

byl jsem ve stroji času,
bez krve bez rozumu
šikmooká paní tahala za páky
řítili jsme se do pekel
vyplněných narůžovělým polstrováním duše bez obav

VEKTOR - Terminal Redux

28. července 2016 v 19:44 | Stray

VEKTOR - Terminal Redux

Stalo se něco neskutečného, konečně se někomu podařilo opatřit thrashmetalové album podobnou mírou progresu, instrumentální brilance a výrazové barvitosti, jako se to povedlo před dvěma dekádami Chucku Schuldinerovi v případě death metalu a sice s alby jako "Individual Through Patterns" a "Symbolic" od jeho skvostných DEATH. Tuhle více než sedmdesátiminutovou porci promakané a inteligentní metalové hudby by nebylo schopno rozebrat ani hejno Bořitelů víceúrovňových světů. Mimo-planetární výprava za odhalením neznámých dálav ohromuje v každém svém detailu a na důkladné strávení těch jedenácti skladeb by mohl každý posluchač obětovat několik měsíců života. Jenže tolik času nemáme, a tak bude třeba sepsat pojednání poplatné mému aktuálnímu posluchačskému rozpoložení, navzdory nalézání se v jiné galaxii, než ve které sídlíte vy, kteří momentálně čtete tuto recenzi.
Zajímalo by mne, kolik let (měl jsem velkou chuť rovnou napsat - dekád) již nevzniklo podobně propracované thrashmetalové dílo, opatřené obří dávkou muzikálního sebevědomí? Netuším zdali vůbec někdy. Však na soudy je v případě této fantastické výpravy stále proklatě brzy, ale dojmy jsou opravdu velkolepé. Americká kapela VEKTOR má všechny předpoklady stát se s třetí řadovou deskou zářivou supernovou, dle které bude v nejbližších letech poměřována míra progresivity v metalové hudbě. Tam kde se jiní soustředěně pachtí, aby docílili byť jen trochu zašmodrchaného výsledku, tam tito chlapci působí až ďábelsky uvolněně, jakoby se zapeklitými labyrinty zvuků, spletitými strukturami plnými cupitavých riffů, klokotavých vyhrávek, sól a mini-sólíček, zkrátka pouze bavili. Přitom vůbec nelze říct, že bychom měli co do činění s obtížně poslouchatelným počinem, právě naopak, všechny skladby se přes svou nemalou délku velmi pohodově poslouchají, s tím jediným podstatným rozdílem, že se toho v nich děje zkrátka mnohem víc, než by člověk na thrashmetalovou kapelu (s prvky prog-rocku) čekal.
Přestože se VEKTOR ve svém základu drží klasického pojetí metalové hudby z osmdesátých let, na kostru nabalují doslova neotřelé pasáže, takže nepřekvapí, když po třeskutých sprintech nastupuje v předposlední "Collapse" melancholický indie-rockový úvod a nebo kdesi v hloubi závěrečné třináctiminutové odyssei "Recharging The Void" pro změnu tklivá atmosférická pasáž s abstraktním ženským zpěvem, která jakoby vypadla z repertoáru kapely podobné PINK FLOYD. Album "Terminal Redux" nepředstavuje nějaký nabubřelý kýč a už vůbec nejde o chaotické dílo, kterým by se ambiciózní muzikanti snažili světu ukázat, kolik toho v metalovém a celkově hudebním světě oblibují a umí nahrát, právě naopak, album má přes neuvěřitelnou barvitost jednolitý ráz a udržuje si notnou dávku semknutosti, přesně takové, která je dána pouze velkým dílům a příběhům. Ano, fantasmagorické klestí je přítomno, dalo by se říci i soustavně, ale platí především za jeden z nástrojů vyšlechťující formu díla.
Pokud bych zde měl k něčemu přistupovat s trochou kritiky, asi bych měl prvně zmínit chraptivý DiSantův zpěv, který v jistém smyslu trochu připomene právě výše zmíněného smrťáka Chucka Schuldinera (z období poslední řadovky DEATH "The Sound Of Perseverance"), z jiného úhlu pohledu pak spíše některé norské blackmetalové party z devadesátých let, každopádně na ploše více než hodinové bych možná uvítal o něco větší vokální různorodost a příklon k melodičtějšímu hlasu, nicméně vřeštivý frontman David DiSanto třeba v "Collapse" předvede, že je mu vlastní i velmi příjemně poslouchatelný civilní zpěv. Druhou věcí typickou pro zvuk VEKTOR, která však mírně výsledek ruší, jsou občasné ultra-rychlé bubenické smrště, zálibu v blast-beatech vlastně nežeru ani u žádné jiné kapely, ať se jmenuje CRADLE OF FILTH, SOILWORK nebo třeba právě VEKTOR, ale to je jen osobní antipatie k podobnému stylu bubnování.
Album poslouchám už druhý týden a nemůžu hodnotit jednotlivé skladby zvlášť, protože VEKTOR napsali dílo, kde se v každé jedné položce děje strašně věcí, takže se v té záplavě proměn nedá charakterizovat žádná ze skladeb jedním přídavným jménem, jedna z nejchytlavějších má název "LCD (Liquid Crystal Disease)", ale to je jen díky jejímu náboji, zajímavým kytarovým motivům a údernému sloganovému refrénu, který je chrlen v tradičně rychlém tempu. Nejen nejlepší album od VEKTOR, ale jednoznačně i nejlepší thrashmetalové album za hodně posledních let, takové dílo světová metalová scéna potřebovala jako sůl. Album co vyloženě spaluje.

Vektor – Terminal Redux Review

28. července 2016 v 19:43

Vektor - Terminal Redux Review

Dr. Fisting
Vektor_Terminal ReduxArizona thrashers Vektor hold a special place in my cold black heart, as their previous album Outer Isolation was one of my very first reviews for this esteemed website. Crazy to think that that was five years ago, and crazier still is that Vektor has not released any new music in that half-decade - practically an eternity in today's climate of short attention spans and equally short tour/record/tour cycles. Fortunately, Vektor has finally rewarded their fans' patience with a lengthy, almost impossibly dense record called Terminal Redux.
Wasting no time whatsoever on introductions, Vektor dives in at the deep end with the 9-minute "Charging The Void." If this track is any indication, the band's Voivod-meets-Watchtower-in-zero-gravity approach remains intact. This song is insanely complex harmonically and structurally, and the Devin Townsend-esque alien backing vocals are a nice touch as well. "Cygnus Terminal" is another dizzying array of space metal, slightly more downtempo but no less progressive. "LCD (Liquid Crystal Disease)" opens with a lengthy section of guitar tapping madness, leading to an impossibly fast thrash riff and some neo-classical touches here and there.
At this point in the album, a few stray observations: The first three songs are 9, 8, and 7 minutes long respectively, proving that Vektor is nothing if not committed. Also, vocalist/guitarist David DiSanto has scaled back on his piercing falsetto this time around, preferring to let his mid-range rasp do most of the heavy lifting (see also: Tom Araya post-Reign In Blood). This, combined with a slightly fuller production, makes for a listening experience that is more pleasing to the ears than Outer Isolation, while losing absolutely nothing in the aggression department.
After a few slightly shorter tracks, the black metal-tinged "Psychotropia" continues the assault of 7-minute-plus epics, with a section of solo tradeoffs that allow bassist Frank Chin to take the spotlight briefly. The clean guitar intro to "Pillars of Sand" offers a brief moment of respite, before leading into more thrash insanity and, eventually, one of the best hooks on the record.
Vektor_2016
Then we come to "Collapse," which will undoubtedly be a point of debate in an album otherwise devoid of huge stylistic departures. This almost-ballad features DiSanto's first foray into melodic singing (spoiler: he does alright) and some languid, jazzy soloing by lead guitarist Erik Nelson. "Collapse" is far too weird to be seen as a pandering or commercial move, but introducing those elements is still a bold move on Vektor's part, and I commend them for it.
The album ends on a truly batshit crazy note with "Recharging The Void" (not to be confused with the opening track). At nearly 14 minutes long, this one's got it all - neo-classical noodling, furious thrash, more clean vocals, some sections that border on power metal, and even some female oohs and aahs during the song's soft middle section. This track alone contains more tasty bits than some bands' entire careers, and is an achievement the band should be proud of.
Like their two previous records, Terminal Redux is less about individual songs than an overall style and feel, with occasional standout riffs and parts. The 73-minute run time is not for the faint of heart, but the dedicated among you will hardly find fault with having more new Vektor to listen to. Time has proven Vektor to be one of very few retro-minded thrash bands that have anything original to offer, and Terminal Redux merely cements the band's status among the current elite.
Rating: Great

Vektor - Terminal Redux (Full Album)

28. července 2016 v 19:41 | Lubomir74

Dneska jsem na tuhle kapelu dostal tip-to album je něco neuvěřitelného-blížím se ke konci prvního poslechu-opouštím oběžnou dráhu-

Polymelie duše.

28. července 2016 v 19:35 | Lubomir74
Polymelie duše.
mýdlové bubliny se prolínají
končetiny obalené
lesknoucí se olejovým mihotáním barev
nefouká
takže padají přímo do brázd země
přízračná setba dračích zubů
setba
dračích
zubů
noření háčku nosní dutinou
vyškrabování kousků
mé duše