...Půda mužského srdce je kamenitá, každý si na ní pěstuje,co umí....a stará se o to.
Blog Lubomíra Tomika

Květen 2016


Jsou opravdu chvíle v životě.

19. května 2016 v 20:32 | Lubomir74
Jsou opravdu chvíle v životě kdy se sny plní. Opravdu. Ta chvíle, kdy něco děláte celé roky a dáváte do toho všechno i když to vypadá,že to nikdy nemůže vyjít,ta chvíle kdy si uvědomíte,že se ten sen splnil.Někdy je dobré být naživu.

Příjemný rituál.Černý Filip.

14. května 2016 v 9:29 | Lubomir74
Dneska po obědě mě čeká velice příjemný rituál-pokaždá když dopíšu sbírku, vezmu si ji s sebou ať už vytištěnou nebo v noťasu, vezmu ji s sebou a jdu sednout k Majerovi, dám si Kozla ,naposledy tu sbírku přečtu,udělám poslední úpravu a napíšu už jen jedno slovo Konec.
Pak ještě sehnat k té Big Bossově předmluvě ještě jednu nebo dvě ,dát dohromady fotky- a přímo do tiskárny.
Tak se na to sestsakramentsky od rána těším.
Včera vynikající film- The witch. Tak atmosférický kousek jsem neviděl...roky.

Z deníku.

1. května 2016 v 16:14 | Lubomir74
Včera bizarní zážitek-šli jsme v Uherském Brodě po ulici při hlavní cestě a uviděl jsem bezdomovce s igelitkama,ležel na zemi a cosi mumlal,když jsme ho míjeli začal vykřikovat cosi o čarodějnicích a pak se začal modlit hlasitým skřehotavým hlasem ,,Otče nás ,jenž jsi na nebesích...." Když jsem se otočil ,nebyl už vidět,protože výhled na něj zakrývalo husté zelené křoví, z něhož se stále ozýval hlas modlitby.... Podivné.
V posleních pár dnech se mi stalo,že jsem najednou měl v hlavě báseň,úplně kurevsky povedenou,včetně názvu-ale z nějakého důvodu jsem ji nezapsal a teď už ji prostě nemám.Rozhodl jsem se ji sobecky ponechat jen sám sobě,jedinečná báseň ,jaká se už nikdy nebude opakovat,jedinečná v celé věčnosti.....Další věc jsem zapsal tak z třetiny na tabuli na zahradě..ještě nepřišel její čas.
Hledám teď fotky do Večeře u Minského, něco fotím sám, něco z netu,něco bude možná koláž.