...Půda mužského srdce je kamenitá, každý si na ní pěstuje,co umí....a stará se o to.
Blog Lubomíra Tomika

Březen 2016


Večeře u Minského.

24. března 2016 v 21:43 | Lubomir74
Večeře u Minského.
dala ruku pod stůl na mé stehno dívala se pořád před sebe a mluvila s někým naproti,
neznal jsem ho.
na talířích spálené maso ethiopského tygra oba se v postoji Afrodity pozorujeme
díváme se mlsně zadky jsou předkládány zlatavému dešti
použiju sedm nebo osm polévkových lžic víščeho
sluhové přinášejí na vyleštěných podnosech
hltání po italsku.
dala ruku pod horní patro zúžila ji byl to tučnáčí pařát pomalu ji vsunovala dovnitř
nasliněná pátrala uvnitř hrudního koše tlačila na plíce
přejížděla po žebrech, rýhách páteře
kmitala mezi vějířem bublinek vzduchu
nic tam nebylo
pak buch buch buch
není moje vyšlo nahoře na obloze
vynořilo se z otvoru po Měsíci z žil cákance krve
pruhy země v odstínech vypáraného svetru
hlíně hrobu je lhostejný čas kolem
jen se propadá
kusy zelené vlajky rozervané nad ránem
zazděni spolu v úzkém snu o výmýtání ďábla
ze mne samotného.
Přichází Minski.
otevře ústa ukusuje kusy trupů ptá se co je to čas
neosobní spojení laskání opřený o plechové zdi toalety
cojetočasjsitoTypožírajícímne.
odtáhla promáčenou ruku otevřel jsem ústa
nechal všechno skanout
ten opravdový smutek hluboko dole když se pak dere na povrch rve Tě na kusy
hody červů v nekonečných šlépějích bohyně války
kvičení malých sviní kdesi v dálce
pod oblohou posedlou prděním hromů
a stejnou dlaní mi pak zakryla oči,
byl jsem jen další chod
na večeři u Minského.

V dálce lampa na pobřeží. /stará námořnická/

23. března 2016 v 21:57 | Lubomir74
V dálce lampa na pobřeží.
/stará námořnická/
v dálce lampa na pobřeží
johoho
v dálce lampa svítí
johoho
skrze mlhu skrze velké pršání
johoho
v dálce lampa svítí
tak kormidlo stoč, starý brachu
johoho
kormidlo stoč, jsi tady od toho!
až uslyšíš to praskání
až uslyšíš to klení
nás všech
johoho
nás všech
johoho
už dávno není
johoho

Zatím bez názvu....verze jedna.Čerstvá.

22. března 2016 v 21:46 | Lubomir74
dala ruku pod stůl na mé stehno dívala se pořád před sebe a mluvila s někým naproti,
neznal jsem ho.
na talířích spálené maso ethiopského tygra oba se v postoji Afrodity pozorujeme
díváme se mlsně zadky jsou předkládányzlatavému dešti
použiju sedm nebo osm polévkových lžic
sluhové přinášejí na vyleštěných podnosech hltání po italsku
dala ruku pod horní patro zúžila ji byl to tučnáčí pařát pomalu ji vsunovala dovnitř
nasliněná pátrala uvnitř hrudního koše tlačila na plíce
přejížděla po žebrech, rýhách páteře
kmitala mezi vějířem bublinek vzduchu
nic tam nebylo
pak buch buch buch
není moje vyšlo nahoře na obloze
vynořilo se z otvoru po Měsíci z žil vystřikují monzuny krve
spolu mizíme v záplavě tekutých rubínů
....
po cestě domů z této opulentní večeře u M......
uprostřed cesty kope dívka napadající na jednu nohu do šišky
kope do ní
kope ji před sebou šiška se kutálí nazdařbůh ulicí
vypadá ,že ji to vážně zajímá.

Oči uši kočky nastražené.

21. března 2016 v 21:31 | Lubomir74
Oči uši kočky nastražené.
oči uši kočky nastražené
včera jsem si všimnul v podchodu
u Slováckého divadla
tři báby zahalené dýmem z cigaret
něco zuřivě probírali rozhazovali rukama
pomyslel jsem si-
Nějaký Macbeth bude brzy v prdeli.
Někdo náhle zatroubil, proti mě jela
chrchlavá tmavě červená motorka s přívěsným vozíkem
zatnutý sveřepý řidič
mžoural zpoza fantastických kyberpunkových brýlí
nikdo vedle něj nebyl.
sajdkára byla prázdná.

Mnesinos.

21. března 2016 v 21:29 | Lubomir74
Mnesinos .
Mnesinos kouká do regálu plného knih
venku za okny se jarně stmívá a ona zaklání hlavu
čte hřbety na nejvyšší polici
a natahuje bledý krk a
když pak zvednu oči od psaní
této básně
je už pryč

Stal jsem se součástí strašidelné povídky.

20. března 2016 v 14:17 | Lubomir74
Minulou neděl jsem si zašel po obědě na jednoho točeného Kozla k Majerovi a stal jsem se součástí strašidelné povídky.
V jednu chvíli jsem vzhlédnul od sešitu do nějž jsem psal a všimnul si chlápka v bundě,hodně upito,nepřítomný obličej na hlavě se zbytky vlasů. Neustále obtěžoval hosty, pokládal jim ruku na rameno a něco jim říkal. Blížil se k vedlejšímu stolu a pak jsem to slyšel.
-Pojď ke mě dnes přespat,něco Ti ukážu...-
Motal se tam ještě chvíli a pak odešel. Otočil jsem se na hospodského a zeptal se co to mělo znamenat.
Podíval se na mě a řekl- Zemřeli mu rodiče a on sem chodí a říká že mu jeho mrtvý otec večer klepe na okno.-

Bloumání v ulicích Providence.

20. března 2016 v 11:28 | Lubomir74
Bloumání v ulicích Providence.

Z promočeného zákopu zalitého krví a yperitem
vyplazí se tělo na zádech ležící paní Defantiové
Klouzalo po blátě a
mužům v uniformách vytékaly sklivce
Bělma bílků rozšlehaných při vzpouře vibrátorů
Za chvíli na nebi první hvězda
Dívám se do Tvých očí
Do těch ohňů krematorních pecí
Tmavnoucí modř oblohy vytlačuje světlo za obzor
za obzor za obzor za obzor
Rudý kotouč se protne se siluetami
několika posledních zbývajících televizních antén
Všechny dlaně propíchnuté podpatky paní Defantiové
Zahazuješ je za hlavu a
naše ruce se spojí kost se proplete s kostí
spojené cévy srostlá srdce
Blíží se noc v kavárně Arco
Hosté se polévají studenou kávou udiveně mrkají
Mávání křídel havranů s tím jejich věčným nevermore
mastné černé peří promáčené deštěm žiletek
v němž toho moc nenatancuješ
Paní Defantiová přichází
s deštníkem z namydlených mužských tváří
Pokroutky vousů s pěnou dopadají na vybledlé lino
Se zvukem rozšlápnutých kremrolí u paty šibeničního stromu
kde jsou oprátky dávno prázdné.
Bloumání v ulicích Providence.
Všechny ty kůže někoho jiného
se najednou svezou dolů.
Nastává období masa.

Dnes večer může hrát jen jedna věc: Primordial-No nation on this earth.

17. března 2016 v 22:12

Všem pěkný svátek Sv. Patrika! Zelený klobouk a panák Jamesona,kámo.Užijte si tenhle song.


No Nation On This Earth


The sea will be as a desert
When my bones are long to dust
Beneath shifting dunes
And the searing Unconquerable son

Pile the bodies on the pyre
Warm the old heart of the earth
This is no place for faith, nor for hope
Just a journey through the darkest of nights
To the old heart of the earth

These are wounds made by cold hands
That know the bite of steel
Hands that have rendered life extinct
And punished the weak at heart

Tell me what Nation on this Earth
Is not born of Tragedy?
That has not felt such harsh weapons
Wielded by cruelty's desire

Mezi hroby v Ostravě.

16. března 2016 v 19:38 | Lubomir74
Mezi hroby v Ostravě.
Mezi hroby v Ostravě je cítit kolínská
nazdar nohy! - ušklíbnu se
mezi hroby v Ostravě
srdce praská pod náporem vnad
šestáková záležitost
mezi hroby
několik afroamerických chlápků se opírá o strom
v rozpáleném horku jeden z nich
prochází ghettem někde v Ostravě
otevře dveře
jsi tam
jsi nahá a ležíš na stole
jakoby se nic nedělo.
pak jen řekneš :
-Děláš pět věcí najednou. Musíš se soustředit.-