...Půda mužského srdce je kamenitá, každý si na ní pěstuje,co umí....a stará se o to.
Blog Lubomíra Tomika

Prosinec 2015



Další tři kousky...ale tentokráte obrovské překvapení.

27. prosince 2015 v 22:05 | Lubomir74
Nejdřív -The martian-opěvovaný a velebený kousek, začátek výborný, hudba, feeling Marsu a pak...pak najednou jakýsi rozplizlý hnusný herec vybírající exkrementy z odpadu a sadící...cokoli.Takové zklamání. Takové zklamání, přitom jsem se na Marťana těšil jako malé dítě-ale po dvaceti minutách to vzdal. Hudba se zdála ok. Obraz nádherný. Ale ...vše ostatní. Už nikdy více.
Druhý kousek- Spectre. Ten nový Bond.Nejdřív:trestuhodně nevyužitá Monica Beluccci, jakési podivně záhadné tajemno nad všemi postavami které mě štvalo od začátku do konce,prakticky prázdné cokoli,: ulice při honičkách, uličky vlaků, pár postav mihnoucích se obrazem, tohle tedy, Jime, vážně velká šou nebyla. nejdřív: trestuhodně natahovaná linka od Casino royale, ksakru koho po několika dalších zajímají tahanice kolem Vesper, je to Bond, nebo nějaká telenovela? padouch koukající do kamery jako nějaká raněná laň....musí to být tohle století...má na Bonda negativní dopad.
No a do třetice... The Hateful eight.
V minulém roce jen dva filmy. Sicario a The hateful eight.
poslední dobrý Tarantinův film podle mne byl Deathproof, pak už nic. A tak jsem přistupoval k The hateful eight, což byla ovšem hrozná chyba!!!!! Skoro tři hodiny FILMU s velkým F,tak velkým, že je to až neuvěřitelné. polovina konverzačních scé,fantastický scénář, situace kolem dveří,koukal jsem na to s otevřenou pusou, a upřímně- a to je důležité zdůraznit-upřímně jsem se BAVIL-pro mne osobvně majstrštyk směle se rovnající Pulp fiction,hudba Enra Morriconeho ,skvělá Jennifer Jason leighová, Kurt Russel a samozřejmě Samuel Jackson.Kdyby byla stupnice od jedné do deseti, dám asi patnáct.Normálně mě to sebralo.

Lubomir74

26. prosince 2015 v 17:56 | Úplně napadrť.
Ha! Popletl jsem nadpis s autorem, ale budiž v této kovové noci plné schrán přenášených Izrealci pouští,zanechávající radiaci slov a slev,je dobré cítit toho netvora který mi znova rve maso srdce na kusy...dobré,být naživu.Psaní,jako způsob vyjádření je tak osobní věc....chtěl bych to popsat,ale nejde to.Jsem v podstatě zamlklý chlápek, nebo se jím cítím být,tak zasmušilý, že když míjím smuteční vrby tak mi kynou, jejich listi zašumí ve větru a já rozumím,taková melancholie. Nad životem.Jsou chvíle kdy život tak moc bolí. Tak moc.Ale není pravda,že můžeme být vděční ,že tu BOLEST můžeme zažít?
Každá vteřina,v nichž cítím své póry, jak dýchají, každá vteřina když má ruka leží na hladkých diamantových oblinách Tvého zadku, kdy Tě hladím po tváři, není tohle všechno nádherné? Není to tady pro nás? Před pár dny jsme se koukali na padající hvězdy, mrazivá černá noc, jasno, miliardy hvězd a zleva a zprava šmouhy padajícíh meteorů, něco nádherného.
No, původně se to mělo jmenovat-Úplně napadrť.


Úplně napadrť.

pod údery kladiv trhajících mě na kusy
žaludků rozbitých tryskajících rumělkou
v dlaních zbytky očí
úplně napadrť


Nightwish - The Greatest Show On Earth (Music Video)

26. prosince 2015 v 10:26

The Greatest Show On Earth



[1. Four Point Six]

Archaean horizon
The first sunrise
On a pristine Gaea
Opus perfectum
Somewhere there
Us sleeping

"After sleeping through a hundred million centuries we have finally opened our eyes on a sumptuous planet, sparkling with color, bountiful with life. Within decades we must close our eyes again. Isn't it a noble, an enlightened way of spending our brief time in the sun, to work at understanding the universe and how we have come to wake up in it?"
[- Professor Richard Dawkins]

[2. Life]

The cosmic law of gravity
Pulled the newborns around a fire
A careless, cold infinity in every vast direction

Lonely farer in the Goldilocks zone
She has a tale to tell
From the stellar nursery into a carbon feast
Enter LUCA

The tapestry of chemistry
There is a writing in the garden
Leading us to the mother of all

We are one
We are a universe
Forbears of what will be
Scions of the Devonian sea

Aeons pass
writing the tale of us all
A day-to-day new opening
For the greatest show on Earth

Ion channels welcoming the outside world
to the stuff of stars
Bedding the tree of a biological holy
Enter life

The tapestry of chemistry
There is a writing in the garden
Leading us to the mother of all

We are one
We are a universe
Forbears of what will be
Scions of the Devonian sea

Aeons pass
Writing the tale of us all
A day-to-day new opening
For the greatest show on Earth

We are one
We are a universe
Forbears in what will be
Scions of the Devonian sea

Aeons pass
writing the tale of us all
A day-to-day new opening
For the greatest show on Earth

We are here to care for the garden
The wonder of birth
Of every form most beautiful

[3. The Toolmaker]

After a billion years
The show is still here
Not a single one of your fathers died young
The handy travelers
out of Africa
Little Lucy of the afar

Gave birth to fantasy
To idolatry
To self-destructive weaponry
Enter the god of gaps
Deep within the past
Atavistic dread of the hunter

Enter Ionia, the cradle of thought
The architecture of understanding
The human lust to feel so exceptional
To rule the Earth

Hunger for shiny rocks
For giant mushroom clouds
The will to do just as you'd be done by
Enter history, the grand finale
Enter Ratkind

[3x]
Man, he took his time in the sun
Had a dream to understand
A single grain of sand
He gave birth to poetry
But one day'll cease to be
Greet the last light of the library

We were here
We were here
We were here
We were here

[4. The Understanding]

[5. Sea-Worn Driftwood]

"We are going to die, and that makes us the lucky ones. Most people are never going to die because they are never going to be born. The potential people who could have been here in my place but who will in fact never see the light of day outnumber the sand grains of Sahara. Certainly those unborn ghosts include greater poets than Keats, scientists greater than Newton. We know this because the set of possible people allowed by our DNA so massively exceeds the set of actual people. In the teeth of those stupefying odds it is you and I, in our ordinariness, that are here. We privileged few, who won the lottery of birth against all odds, how dare we whine at our inevitable return to that prior state from which the vast majority have never stirred?"
[- Professor Richard Dawkins]

"There is grandeur in this view of life, with its several powers, having been originally breathed into a few forms or into one; and that whilst this planet has gone cycling on according to the fixed law of gravity, from so simple a beginning endless forms most beautiful and most wonderful have been, and are being, evolved."
[- Charles Darwin]

otisky božích prstů a tři filmy.

25. prosince 2015 v 20:35 | Lubomír74
Dočetl jsem výbornou knihu Grahama Hancocka ,jmenuje se Otisky božích prstů- http://www.databazeknih.cz/knihy/otisky-bozich-prstu-61476
Takhle parádně jsem si už dlouho nepočetl.
První film- Sicario- podle mě horký kanditát na Oscary, v podstatě za cokoli.Neuvěřitelní herci,to jak film funguje od první do poslední vteřiny, hudba v pozadí,hutná a chvílemi vyloženě strašidelná,možná nejlepší film tohoto roku....
Druhý je totální úlet-
něco takového můžou vymyslet jen japonci...Attack on Titan. Viděl jsem první část ze dvou, něco neuchopitelného, chvílemi jsem nevěřil svým očím....
A třetí....Labyrint-viz recenze Františka Fuky na jeho bezvadných stránkách.

http://www.fffilm.name/2014/09/recenze-labyrint-utek-maze-runner-40.html

Další z rodu Hunger games a Divergence,tentokrát ovšem již opravdu přitažená za vlasy, prostě jsem to nedokoukal, a když mi pak dcera řekla jak to skončilo, jen jsem se zazubil, protože to dopadlo přééééésně tak jak jsem si myslel.Dnešním scénáristům na Západě dochází munice, pokud se nejedná o restarty reebotů a ždímání celých sérií filmů stále dokola....a pak se objeví Sicario. Jak je to možné? Že by všechno nebylo ztraceno?

Šťastné a veselé svátky vánoční 2015.

24. prosince 2015 v 11:10


Š´tastné a veselé svátky vánoční Vám Všem....

Múdra sova.

22. prosince 2015 v 15:39

V pátek navečer...

22. prosince 2015 v 15:33 | Lubomir74
V pátek navečer jsem tuhle věc četl na firemním vánočním večírku.Zajímavá zkušenost...




Stůl s červeným ubrusem.
Prásk!
stůl s červeným ubrusem v hostinci u Majera se nadzvedne
stopadesátikilový býk útočí zespodu
jeho hlava hledí skrze protrženou červenou látku
na každém rohu napíchnutý podtácek
funění a temné frkání
sklenice padají do stran jak s sebou háže
sem a tam a tam a sem
popelník dopadá na zem a tříští se na kusy
chytnu pevně jeho rohy
a i se stolem si ho hodím na záda a jako nějaký přízračný Bivoj
s ním mrsknu ke dveřím
postaví se na všechny čtyři
to jeho funění to jeho temné frkání
zírá na mne skrze červený ubrus
zubím se až se mi z úst sype sklovina
pojď si pro mě brachu
pojď si pro mě
zarvi mi roh do břicha až budu sbírat svá střeva z linolea
odhoď mne na stěnu pod bystu pana Majera
naraž mne na automat se šipkami
převrať mariášový stolek nedělního rána

teď
se zvedám ze země
vidím jednoho ze štamgastů jak na té příšeře s vlajícím červeným ubrusem sedí jako skotská královna v rozpuku
býk se vrhá oknem ven a už chybí jen stetson a cval do zapadajícího slunce
sbírám popadané židle
venku fouká podzimní vítr
nese vzduchem
potrhaný červený ubrus










A před chvílí ,když jsem kopíroval Stůl s červeným ubrusem z rozepsaného souboru, jsem do něj dopsal název příští sbírky....bude se jmenovat


Stufio, vládce bočních uliček a jeho demimondéna.