...Půda mužského srdce je kamenitá, každý si na ní pěstuje,co umí....a stará se o to.
Blog Lubomíra Tomika

Červenec 2013


Za týden, přibližně v tuto dobu...

31. července 2013 v 18:59
za týden,přibližně v tuto dobu...už budem na Brutalu!!!!

Who else is buried in Richard III's Leicester car park cemetery?

31. července 2013 v 18:53

Who else is buried in Richard III's Leicester car park cemetery?


The Leicester municipal car park that, amid much fanfare, yielded the remains of King Richard III has, it seems, yet to give up all its long-buried secrets. Barely a year after archaeologists from the University of Leicester uncovered a skeleton confirmed in February as that of England's last Plantagenet monarch, they have exhumed a second body.

Léto...léto.

25. července 2013 v 18:13
Teď psaní moc nedávám, za všechno může to léto.Samé koupání ,grilovačky a výlety, do toho Bates Motel a Hannibal- a do toho pomalá příprava na Brutal. Hotovo.

Are We All Martians? Tool Could Help Detect Earth-Like Life on Mars

20. července 2013 v 8:11

Are We All Martians? Tool Could Help Detect Earth-Like Life on Mars


Did life on Earth originate on Mars? Or did Earth dispatch life to Mars aboard a meteorite more than 3.5 billion years ago?

In order to investigate the possible origin of life on Mars and Earth, a team of researchers from MIT, Harvard and Massachusetts General Hospital (MGH) want NASA's next Mars rover to probe the Red Planet's surface for genetic material by analyzing soil and ice samples with a DNA-sequencing microchip.

Does long-lost pyramid discovery rival those of Giza?

20. července 2013 v 8:10

Does long-lost pyramid discovery rival those of Giza?


Mysterious, pyramid-like structures spotted in the Egyptian desert by an amateur satellite archaeologist might be long-lost pyramids after all, according to a new investigation into the enigmatic mounds.

Angela Micol, who last year found the structures using Google Earth 5,000 miles away in North Carolina, says puzzling features have been uncovered during a preliminary ground proofing expedition, revealing cavities and shafts.

White House Down: Nezničíš stejný Bílý dům dvakrát, natož třikrát

20. července 2013 v 8:09 | Ondřej Štindl
Channing Tatum v roli nepřizpůsobivého policisty ve filmu White House Down | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: Falcon

White House Down: Nezničíš stejný Bílý dům dvakrát, natož třikrát

Recenze 20. července 2013 7:00
Na filmu White House Down by se asi dal dobře ilustrovat rozdíl mezi jakž takž milou infantilitou a úpornou zastydlostí. Otázka je, jestli za takovou intelektuální námahu stojí.
Pro začátek je třeba zdůraznit: White House Down je film Rolanda Emmericha. Z toho vyplývá mnohé, především ale nutnost upravit tomu odpovídajícím způsobem divácká očekávání. Nemá smysl například předpokládat, že člověk na plátně uvidí postavy jiného typu, než je pochodující sbírka klišé.
Je třeba přijmout fakt, že se režisér zjevně domnívá, že subtilita je nějaká robotická fúrie s obrovským kladivem v ocelové paži a poselství zas ta díra v hlavě, která člověku zůstane na památku po setkání se subtilitou. Je vůbec třeba přijmout hodně faktů. Ten, kdo je všechny akceptovat zvládne, pak může dojít - alespoň v těch lepších Emmerichových filmech - potěšení z destrukce ve velkém měřítku, čímž myslím měřítko skutečně velké. Asi jako když Ukrajina vběhne do továrny na petardy na útěku před Čínou, na niž přitom spadne Indie. White House Down ovšem mezi ty lepší Emmerichovy filmy nepatří.
Je to, řekněme, pohádka s akčními prvky, určená pro segment publika s vyhraněným politickým přesvědčením. Na nějakou destrukci ve filmu dojde, washingtonský Kapitol a Bílý dům dostanou docela zabrat, v Emmerichových filmech nikoli poprvé, což se ve White House Down neopomene zdůraznit. Akt ničení to ale neudělá méně okoukaným - ve filmu víckrát užitá taktika neutralizovat kritiku tím, že na svoje slabiny upozorním sám, funguje jenom "ocaď pocaď". A pokud někomu při sledování akčních sekvencí poklesne čelist, je to spíš předzvěst zívnutí než symptom úžasu.
Jistým specifickým způsobem pohádková je v tom filmu především postava prezidenta Spojených států Jamese Sawyera (Jamie Foxx). Mnoho povrchních charakteristik má společných s Barackem Obamou. Samozřejmě má stejnou barvu pleti, pochází z Chicaga, kde Obama žil, je otcem dospívajících dcer, v nočním stolku má nikotinové žvýkačky... Ztělesňuje ale spíš jakýsi naivní sen o Obamovi v hlavách tzv. progresivní veřejnosti, očekávání, jež se k němu vztahovala a zůstala nenaplněna (věc názoru, zda naštěstí, nebo naneštěstí). Pokud by se někomu chtělo nad White House Down hloubat, může v tom filmu najít implicitní kritiku současného prezidenta: takový jsi měl být, a zatím....
Takže James Sawyer. V úvodu filmu vystoupí se zásadní zahraničně politickou iniciativou, vyargumentovanou způsobem hodným nějaké kromobyčejně asertivní účastnice soutěže Miss World. Temné síly to ale tak nenechají. A avantgardou těchto sil je vojenskoprůmyslový komplex (netřeba tuto informaci považovat za tzv. spoiler - v určitém typu filmu je to vždycky vojenskoprůmyslový komplex).

White House Down

USA 2013
Režie: Roland Emmerich
Hrají: Channing Tatum, Jamie Foxx a další
Premiéra 18. 7.
Vymyslí složitou operaci, která mimo jiné zahrnuje bombuvKapitolu a obsazení Bílého domu žoldáckým komandem maskovaným jako montážní četa od domácího kina. Zprvu se sice zdá, že útočníkům jde jen o tučné výkupné, skutečnost ale bude asi jiná. Prezident je v zajetí nebo možná dokonce mrtvý, mimo Bílý dům se řeší, jak na krizi reagovat a také otázka následnictví, do níž teroristé svými dalšími činy vnášejí ještě více zmatku.
V jednom se ale temné síly přepočítaly. Netušily, že shodou náhod bude v objektu přítomen taky John Cale (Channing Tatum), nikoliv houslista Velvetů, ale policajt z Kapitolu, který dělá přijímací pohovor do tajné služby (a je odmítnut z důvodu nepřizpůsobivosti) a který s sebou vzal i přechytralou dcerku Emily (Joex Kingová), oddanou prezidentovu obdivovatelku. John se stane jediným akceschopným zástupcem dobra na půdě obsazeného Bílého domu, musí zachránit prezidenta i potomka, což mohou být cíle někdy protichůdné. Je na to úplně sám, americké ozbrojené složky totiž tváří v tvář krizi projevují pozoruhodnou neschopnost, nemluvě o tom, že zrádci jsou prostě všude...

Kdykoliv cokoliv

Základním rozvržením sil tedy White House Down připomíná Smrtonosnou past ("hláškami" kořeněným parťáctvím černého a bílého protagonisty zas jako by odkazoval k jinému reliktu osmdesátek - Smrtonosné zbrani). Aby ale film tohoto typu fungoval, musí sám sobě nastavit nějaká pravidla a pak je dodržovat. Souboj jedince proti přesile, který se z větší části odehrává v jedné budově, je souboj zbraní, svalů a také důvtipu. Přitahuje a napíná nikoliv tím, že v divákovi živí pochyby ohledně toho, jak to celé dopadne, ale zvědavost na to, jaké chytré či zábavně absurdní řešení autoři vymyslí pro hrdinu, kterého průběžně nechávají chytit do zdánlivě beznadějných pastí.
A na tomhle poli White House Down selhává na celé čáře, velmi brzy dá najevo, že kdykoliv se může stát cokoliv, že se to vždycky nějak semele. Na plátně se dějí věci tak, jak autoři v danou chvíli zrovna potřebovali, nebo je prostě nenapadlo nic lepšího. Postava, která kdekoho zkope do kulaté krychle, míří přesně, ustojí střelnou ránu i bouračku, má, jak se později ukáže, v hlavě nádor velikosti golfovéhomíčku, který ji do tříměsíců zabije. Proč ne? Klidně ať je velký jak meloun...
A tak je to v tom filmu, prosím pěkně, se vším. Finále White House Down by ovšem v Česku mohlo zarezonovat docela silně. Prezident je v němkonfrontován s tím, že naplnění jeho spravedlivých cílů by mohly stát v cestě nějaké ústavní zvyklosti. Problém vyřeší rázně, neortodoxně a jednou provždy. Doufejme, že Miloš Zeman si White House Down nechá ujít.

Nová Vrána pod dohledem původního tvůrce

13. července 2013 v 12:49

Příběh o tom, jak James O'Barr vytvořil komiks Vrána, je už dnes téměř legendární. Jamesovu snoubenku v roce 1978 zabilo auto opilého řidiče, a mladík se se zármutkem vypořádal po svém - vytvořil rozsáhlý komiks o rockovém hudebníkovi, který je spolu se svou snoubenkou zavražděn, ale vrátí se ze záhrobí, aby se pomstil. Legendou je už vlastně i první filmová adaptace z roku 1994, která odstartovala kariéru Alexe Proyase a ukončila život Brandona Lee. Po několika (mizerných) pokračováních nastal čas na remake. Mluví se o něm už několik let a vystřídalo se u něj spousta režisérů a hlavních představitelů. Jak už víte i z našich novinek, nakonec film natočí F. Javier Gutierrez a obličej si pomaluje Luke Evans. Produkční společnosti Relativity na filmu patrně záleží, protože jako kreativního konzultanta povolala samotného James O'Barra. On sám o nové verzi říká, že nepůjde ani tak o remake 20 let starého filmu, jako spíš o novou, věrnější adaptaci předlohy. Natáčení by mělo odstartovat začátkem příštího roku.

Is Lake Vostok, buried in the Antarctic, bustling with life?

13. července 2013 v 12:47

Is Lake Vostok, buried in the Antarctic, bustling with life?


Beneath some 13,000 feet of Antarctic ice is a world that should be lonely and empty. But, if a new study is correct, this subglacial lake could be teeming with hardy bacteria buried in one of the world's most unusual environments.

Scientists from Bowling Green State University have recovered upward of 3,000 gene sequences - some from complex organisms - from the ice of Lake Vostok, the world's largest known subglacial lake. If the samples are found not to have been contaminated, the findings could be revolutionary, altering our understanding of life not only on our own planet but on alien worlds.

Horticultural Hate: The Mystery of the Forest Swastikas

10. července 2013 v 19:44

Horticultural Hate: The Mystery of the Forest Swastikas


Over 20 years ago, a landscaper in eastern Germany discovered a formation of trees in a forest in the shape of a swastika. Since then, a number of other forest swastikas have been found in Germany and beyond, but the mystery of their origins persist.

Blame it on the larches. Brandenburg native Günter Reschke was the first one to notice their unique formation, according to a 2002 article in the Süddeutsche Zeitung newspaper.