...Půda mužského srdce je kamenitá, každý si na ní pěstuje,co umí....a stará se o to.
Blog Lubomíra Tomika

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.Kapitola devatenáctá.

25. prosince 2011 v 21:02
Kapitola devatenáctá.

Moje situace?

Ráno jsem se probudil poměrně pozdě. Poznal jsem to podle toho,že mezi škvírami zatažených závěsů probleskovalo ostré denní světlo.
V hlavě jsem měl místo mozku chomáč vaty.
Rozpadala se na mikroskopické kapičky, ty se v hrudkách slepovaly do čehosi jako houba,pak to napuchlo jako kynoucí těsto,začalo to růst a mohutnět.
Všechno okolo bylo bílé,jenom plášť doktora Kleina byl posetý stříkanci krve.A potom ten stůl. Krvavá a nečitelná masa vydávala pach smrti.
Konečně skončil. Na tváři i na vysoké lebce se mu perlil pot.Odložil nástroj a spokojeněn přehlédnul své dílo.
-Ale proč mi ten falešný číšník...proč mi ten falešný číšník,proč mi vyrazil sklenku z ruky?-
Velká ruka starého muže ,kterého právě operoval, se mu položí na hlavu.
V té ruce je cosi útěšného.
-Souhlasíte s tímto postupem?-naléhal doktor Klein.
-Kdo prozkoumá výrobek,ten se může dozvědět něco o dalších věcech. Chtěli spálit všechny mosty, přestat být zvídavý. Ale jde to ?Chci všechno vědět,chci všechno znát,chci všechno vyzkoušet.Už budou tři. Musíte se šetřit,doktore.Máte- s prominutím-pocity jako lidé z minulého století.Přeji Vám dobrou noc a krásné sny.-řekl starý muž a zemřel.
Doktor beze slova ustoupil.Když jsem vešel dovnitř,zamkl dveře a zamknul je důkladně,na spoustu zámků. Chodba tonula ve tmě. Šel první a já za ním,rukou jsem šátral po stěně.Bylo to takové nějaké spiklenecké a zvláštní. V horkém vzduchu tkvěl pach chemikálií.Další dveře .
Vyšli jsme ven.
Viděl jsem obličej jednoho muže,rozpačitého a plachého venkovana,snažil se nám sdělit svůj úsudek.
-Radím vám,aby jste neposlouchaly ničí rady, neberte v úvahu ani ty moje, eskrývám,že reprezentuji určité zájmy, neposlal mě za vámi ani Bůh,ani prozřetelnost.-
Nestaral se,jestli m u věřím nebo ne a vážně dál vychutnával svého hlemýždě.
Objeví se dva mladíci,zvedají ho a vynášejí ho z kostela na vzduch.
Doktor Klein se pootočí.mezi zuby procedí.-Odneste ho do bordelu.!-
A vtom mě napadlo,že nám ten nešťastník možná chtěl říct něco důležitého.
Možná něco o Příboji....

Na prostrantsví před kostelem pozoruje Don Balosa upřeně a s náboženskou zkormouceností malý ohýnek.Nohou přisune k hromádce rozpálený uhlík který při hoření vypadl stranou.
O kousek dál debatuje několik mužů.Jsou středního věku a vypadají jako bankovní úředníci. Saka a obroučky.
-A kdyby mě někdo zabil ?-
-To by taky nebylo dobré.Dokonce i kdyby jste spáchal opravdovou sebevraždu,rozlétlo by se to po celém světě jako zpráva,že jste byl zavražděn.-
-Nechápu to...-
-Víte jaká je moc médií? Víte jaká je moc pomluv ? Víte ,jaká je moc Slova?-
-Knihovna.Máte knihu o Marilyn Monroe a dvě její alba. Vaše slabůstka,že?-
Měl chuť na cigaretu.netroufal si zeptat se jich,zda může v jejich přítomnosti šáhnout do popelníku. A tak řekl- Dejte mi něco k pití. Dnes už jsem se nakouřil až až.-
Najednou vyskočil a vrhl se do chodbičky.Zaťatýma rukama hrozil nad hlavou a řval až ho pálilo v krku:- A co mi radíte Vy? Jako můj Anděl strážný!!!!-

Na rybářské lodi kdosi s úžasem komentuje :- Šampaňské!-
A pak polkne,skoro jako by měl dojem,že se napil.

Kolik času uběhlo? Pan Marek hledí do tmy.Žena vedle něj spí. Už je ticho.V domě je ticho. Don Balosa už sedí na svém obvyklém místě ,u stolu.
Mlčí,nehýbá se,jen prsty hněte z chlebové střídky malé kuličky.
Svědomitě je zakulacuje, tak, že je pak ještě dlaněmi válí po zemi.
Najednou duté údery.
Vyděšeně se zastaví.
Z horního okna domu je vidět dědu,jak v rohu zahrady mluví s mužem, odhadem má asi třicet sedm. Jsem to já.
Děda se tváří podezíravě.
-Ale já nechápu co se děje?-
Beru ho pod paží.
-Hlídají Vás. Vaše situace je neutěšená. Jakmile se vrátí Příboj,budete mít jen malou chvíli na to ,aby jste se zachránil. Víte vlastně kdo jste? -
Třesu s ním.
-Jste ten kdo má klíč ke všemu.Víte víc než já! jste tak zatraceně důležitý....Musíte se zachránit.-
-Takže oni mě opravdu hlídají?-zašklebí se děda.

Na prostranství před kostelem sedmi až osmileté děti tancují děti kolo mlýnské kolem ohníčku.
Zastaví se,všechny se vyčůrají na řeřavé uhlíky a ty zasyčí.

Doktor Klein se vrátil zpět.Přišel ke stolu a pohlédl na tělo starého muže.Vzal elektrickou pilku a velmi svědomitě a obratně začal dělit větší části na menší.U ruky začal nejdříve v zápěstí.Dlaň s tlustými prsty ,které se podobaly klacíkům,vypadala jako odložená,nepotřebná rukavice. Jenom rýhy po prstenech naznačovaly,že byla kdysi živá a patřila člověku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama