...Půda mužského srdce je kamenitá, každý si na ní pěstuje,co umí....a stará se o to.
Blog Lubomíra Tomika

Březen 2008

Halloween Roba Zombieho -ještě strašidelnější než originál.

31. března 2008 v 20:50
Obyvatelé Haddonfieldu to zatím netuší, ale smrt přichází do jejich ospalého městečka. Před patnácti roky vyvraždil Michael Meyers polovinu svojí rodiny, bylo mu tehdy jen 11 let. Od té doby byl pod zámkem v psychiatrické léčebně. Nyní v podvečer Halloweenu, svátku zesnulých, přichází zpět, aby našel svou malou sestru. Dr. Loomis (Malcolm McDowell) jako jediný opravdu ví, čeho je maniak schopen a vydává se varovat městečko. Úspěšné znovuzrození jednoho z nejslavnějších hororů nově odhaluje pozadí patologicky narušené mysli a oslovuje jak nové diváky tak i fanoušky původní série. Režisér Rob Zombie obrací čas a pátrá po původu čistého zla jménem Michael Meyers. (oficiální text distributora)
Sice jsem si nevšimnul,že by Rob Zombie obracel čas....ale u Halloweenu jsem byl opravdu vystrašený- a jedna bafačka mě totálně odrovnala,že jsem málem spadnul ze židle! Možná je to rouhání,ale Zombieho film se mi zdá ještě leší než ten původní Carpenterův.A je to hlavně atmosférou první půlky,která vysvětluje -nebo spíše jen zaznamenává,jak se z Michaela Myerse stal psychopatický parchant.
První půlka filmu je naprosto geniální-scény z dysfunkční rodiny,ze školy,a pak samotné vyvraždění celé Michaelovi rodiny,to je totální psychický teror,následuje scéna z blázince líčící jak Michael uprchne,ta je neuvěřitelně bolestná- a odnese to i Danny Trejo...
Pak sice film sklouzne k očekávané vyvražďovačce-ale pořád je na co se dívat.Nejvíc zklamaný jsem byl když se objevila hlavní ženská hrdinka-její obsazení bylo totálně mimózní-nezbývá než vzpomínat na Jamii Lee Curtisovou z původního filmu-ale zase tady byla Zombieho manželka Sherri Moon-takže bylo na co koukat i tak!
Super ,kdyby byli všechny remaky takové,to by bylo pokoukáníčko!

Siberian, Native American Languages Linked -- A First

30. března 2008 v 20:03

Siberian, Native American Languages Linked -- A First

// // Click here to find out more!
John Roach
for National Geographic News
March 26, 2008
A fast-dying language in remote central Siberia shares a mother tongue with dozens of Native American languages spoken thousands of miles away, new research confirms.
The finding may allow linguists to weigh in on how the Americas were first settled, according to Edward Vajda, director of the Center for East Asian Studies at Western Washington University in Bellingham.
Siberian woman picture
Since at least 1923 researchers have suggested a connection exists between Asian and North American languages-but this is the first time a link has been demonstrated with established standards, said Vajda, who has studied the relationship for more than 15 years.
Previous researchers had provided lists of similar-sounding and look-alike words, but their methods were unscientific. Such similarities, Vajda noted, are likely to be dismissed as coincidence even if they represent genuine evidence.
So Vajda developed another method. "I'm providing a whole system of [similar] vocabulary and also of grammatical parallels-the way that verb prefixes are structured," he said.
Dying Tongue
His research links the Old World language family of Yeniseic in central Siberia with the Na-Dene family of languages in North America.
The Yeniseic family includes the extinct languages Yugh, Kott, Assan, Arin, and Pumpokol. Ket is the only Yeniseic language spoken today. Less than 200 speakers remain and most are over 50, according to Vajda.
"Within a couple of generations, Ket will probably become extinct," he said.
(Related news: "Languages Racing to Extinction in 5 Global 'Hotspots' [September 18, 2007].)
The Na-Dene family includes languages spoken by the broad group of Athabaskan tribes in the U.S. and Canada as well as the Tlingit and Eyak people. The last Eyak speaker died in January.
Vajda presented the findings in February at a meeting of linguists at the Alaska Native Language Center in Fairbanks.
Continued on Next Page >

Tiamat vydají chystanou novinku ve dvou verzích

30. března 2008 v 9:25

Tiamat vydají chystanou novinku ve dvou verzích

19.03.2008 08:24, Petra Hubáčková
Tiamat
© churchoftiamat.com
Švédská gothicmetalová formace Tiamat vydává zanedlouho své nové řadové album pojmenované "Amanethes". A muzikanti vymysleli také jeho speciální verzi, která bude navíc obsahovat bonusovou skladbu "Thirst Snake".Chystaná novinka "Amanethes" vychází již 31. dubna prostřednictvím vydavatelské společnosti Nuclear Blast Records. Její produkci měl na starost Johan Edlund, nahrávalo se v Řecku a ve švédských studiích Studio Mega. Na mix a mastering desky dohlížel Siggi Bemm.Dodejme, že na nástupce alba "Prey" si fanoušci museli počkat dlouhých pět let. Nyní se mohou těšit na patnáct nových skladeb, včetně zmiňované "Thirst Snake".
A já bych chtěl jen dodat,že už se mi poštěstilo nové album Tiamat slyšet-ale po dvou posleších jsem z něj víceméně rozčarovaný-v první půlce alba se hodně přitvrdilo,Endlundův hlas hodně zhrubnul, a i kdyby to byl záměr,tak se duch předchozích Tiamat vytrácí někam trochu jinam...My fifteen minutes seems likes fifteen years-to zpíval Endlund v Angel hologram na albu Judas christ /2002/-a teď-...Jsme tady zase-po pěti letech....-otázka je zdali to čekání stálo za to.Řekl bych že ne,a i když nejsem kdejaký příznivec kapely Foo fighters a Dave Grohla a neslyšel jsem všechny jejich alba,to poslední strčí nový Tiamat do kapsy úplně s přehledem.Hudebně,textově i pocitově.A to je možná to nejdůležitější-pocitově.

Zombi 2: Večerníček Roberta Rodrigueze

30. března 2008 v 9:10
29. 12. 2007 15:55 | Rubrika: Film | Grindhouse

Zombi 2: Večerníček Roberta Rodrigueze

Kultovní horor, který si Robert Rodriguez s Eli Rothem pouštějí večer před spaním.
V roce 2002 to byl Resident Evil, v roce 2004 Soumrak a Úsvit mrtvých, o rok později Země mrtvých a letos například Planeta Terror nebo třetí Resident Evil. Hnijící labužníci lidské mozkové tkáně se znovu hromadně vrací na naše obrazovky a hlasitě si říkají o další nášup. Jde však skutečně o další zlatou éru zombie v dějinách kinematografie? Ale kdeže. To se jen pár nadšenců zase jednou slezlo za kamerou a zavzpomínalo na staré časy. Časy, kdy zombie masově táhly zástupy lidí do kin, provázely jejich noční můry a plnily obchody se suvenýry. Byla to doba na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století, a zatímco diváky za mořem děsil fousatý démon George A. Romero, v Evropě se o jejich nervy ucházel špagetový mág Lucio Fulci.

Legendární italská škola

Italská hororová škola má u žánrových fanoušků asi stejně výsadní postavení jako ta americká, nebo v poslední době japonská. Lucio Fulci, Dario Argento, Ruggero Deodato nebo Lamberto Bava však rozhodně nezískali svou pověst zadarmo. Horory z Itálie poznáte už na první pohled podle vysoké míry krve, reálného zobrazování násilí a taky silně sexuálního podtextu. Pokud zkrátka na všechny strany létají krev a střeva, sem tam se objeví nějaký ten zvířecí snuff a do toho kolem pobíhají nahé ženské, víte přesně o co jde. Není se proto čemu divit, že právě italská škola dala vzniknout výrazu gore a jako na nejčastější inspirační zdroj právě na ni odkazují třeba takový Robert Rodriguez nebo Eli Roth. Pokud byste se však zeptali zasvěceného fanouška, aby vám dal tip na jednoho jediného zástupce, který by obsahoval všechny potřebné trademarky, přenesl vás zpět do začátku osmdesátých let a ukojil vaše nejnižší pudy, věřte, že by vás odkázal právě na Fulciho Zombi 2.

Ach ta reklama

I když se název filmu honosí čestnou dvojkou, jedničku byste v italské kinematografii hledali asi těžko. Jde totiž pouze o reklamní trik, kterým se Fulci snažil navázat na úspěch Romerova zombie megahitu Úsvit mrtvých. Ten byl v Itálii distribuován pod jednoduchým názvem Zombi a i když byl scénář pro Fulciho opus magnum hotov ještě před vydáním Romerova filmu, natáčení na čas uvázlo na mrtvém bodě a jako první tak mohl evropská kina vydrancovat právě vývozní artikl z Ameriky. Že to ale nebylo zrovna na škodu se Fulci dozvěděl hned několik dnů po vypuštění evropských vyhladovělých mrtvol do kin. Film vydělal po celém světě neuvěřitelný ranec peněz a umožnil tak vznik dalším třema pokračováním.

Zombie z Karibiku

Jak už to s příběhem u podobných filmů bývá, nesnaží se ani Fulciho zombie zaútočit na váš mozek jinak než svými ostrými zuby. Pokud vám do přístavu sama od sebe vpluje loď bez posádky, nebývá to dobré znamení. A pokud je na té lodi navíc schovaná hnijící zombie toužící po vašem šťavnatém mase, bývá to obvykle ještě horší. Může z toho být buď velký problém, nebo, jak předpokládá cílevědomý novinář Peter, taky velká reportáž. A protože když nechce přijít hora za Mohamedem, musí Mohamed za horou, vydává se společně s krásnou dcerou majitele tajemné lodi duchů Annou na Antily, aby zde celé podivné záhadě přišel na kloub. Jejich cílovou destinací je malý tropický ostrůvek jménem Matoul. Jeho obyvatele postihla neznámá tropická nemoc, která má na svědomí, že poté, co se jim podaří šťastně či nešťastně zesnout, znovu se probouzí mezi živé a i když už s nimi není taková zábava jako dřív, velice rádi se zase zapojují do kolektivních kmenových činností. A to zvlášť, pokud se jedná o hromadné ohryzávání svalové hmoty dalších nedobrovolných dárců tělesných orgánů.
Pokud ovšem čekáte nemilosrdná krvavá zombie jatka hned od příjezdu na Matoul, budete asi mírně zklamáni. Po ostrově se sice potulují hladoví umrlci, situace je ale stále ještě pod kontrolou a funguje tady dokonce doktor, který se snaží celou epidemi řešit vědeckým způsobem. V tomhle případ má ale smůlu. Karibské zombie nefungují na laboratorně vynalezené viry nebo podobné zmetky. Řídí je totiž magické umění Voodoo, na něž jsou jakékoliv lékařské metody krátké. Rozšíření nákazy je tedy jen otázkou času, a jakmile se ručičky na vašich hodinkách dostanou do poslední třetiny filmu, nastává to pravé peklo, které byste s nebohými hrdiny odsouzenými na jasnou smrt rozhodně měnit nechtěli.

Chorobný mozek v akci

V téhle chvíli se naplno rozjíždí Fulciho chorobný mozek, který prostřednictvím dokonalých masek Gianneta De Rossiho chrlí na zemské světlo jednu geniální scénu a jednu geniální zombie za druhou. Hlavním trumfem je v tomto případě jednoduchý a přitom geniální koncept - kouzlo Voodoo totiž nepostihuje jenom čerstvé mrtvoly, ale v podstatě všechno, co kdysi chodilo po dvou nohách po zemi a až doposud klidně odpočívalo ve svých hrobech. Hrdinům tak jdou po zadku (a i dalších částech těla) nejenom jejich známí a další domorodí obyvatelé ostrova, ale klidně i několik století mrtví španělští kolonizátoři. Zvlášť na těch se De Rossi opravdu vyřádil, a i když si říkáte, že po tolika letech v hlíně by jejich mrtvoly asi už jen těžko tak vesele skotačili na slunci, díky s láskou odvedené práci si jejich vymazlenou vizáž opravdu užíváte na nejvyšší možnou míru.
Genialita Zombi 2 však nekončí pouze u masek. Fulci vyvádí s mrtvolami opravdu neuvěřitelné kusy a ať už je nechává vylézat z hrobu, nabodávat nebohé oběti okem na třísky nebo bojovat pod mořem se žraloky, vždycky si můžete být jisti, že to bude zase stát za to. Smyčka okolo hrstky přeživších se navíc pomalu stahuje a z každého dalšího úmrtí tryská vyložená radost režiséra i celého tvůrčího týmu. A když si pak v závěru myslíte, že už vás autoři nemají čím překvapit, zasadí vám teprve finální úder, který se svou intenzitou klidně může rovnat i se slavným zakončením například z takové Planety opic.

Zombi vs Saw

Z Fulciho Zombi 2, stejně jako z celé italské hororové školy, tryská především obrovské nadšení pro věc. Její tvůrci nehledají nové filmařské postupy ani hranice technických možností, jde zkrátka jen o to pobavit diváka i sebe a vtlačit na plátno co nejvíce krve a nahých ženských prsou. Podobné nadšení sice může pozorovat i v současném americkém "torture porn" proudu a sériích jako Hostel nebo Saw, krvaví američtí řezníci ovšem jaksi zapomínají na fakt, že podobné filmy je třeba okořenit i určitou dávkou nadsázky a že i bez ní se sice na samoúčelné násilí dívat dá, rozhodně už to ale není taková sranda.

Hodnocení 8/10

Podobné filmy: Úsvit mrtvých 9/10, Resident Evil 6/10, Resident Evil 2 1/10, Resident Evil 3 7/10, Noc oživlých mrtvol 10/10
Zombi 2, Zombie
Horor
Itálie, 1979, 91 min
Režie: Lucio Fulci
Hrají: Tisa Farrow, Ian McCulloch, Richard Johnson, Al Cliver, Lucio Fulci

Věděli jste, že:

  • Něteré ze zombie hrály bratrské dvojice. Ve výsledku si byli v maskách tak podobní, že někteří diváci propadali iluzi, že všechny zombie hrál jediný herec.
  • Hereci, který měl hrát zombie bojující pod mořem se žralokem, se několik minut před natáčením udělalo tak špatně, že ho v samotné scéně musel nahradit profesionální žraločí trenér.
  • Ačkoliv rádio na konci filmu hlásí stav pohotovosti v celých Spojených státech, most, přes který zombie přecházejí, je stále v plném provozu. Na vině tomu je malý rozpočet, který už filmařům nedovolil zastavit pro účely natáčení městskou dopravu.

Velká města se na hodinu noří do tmy

30. března 2008 v 0:01

Velká města se na hodinu noří do tmy, bojují proti oteplování

Osvětlení na mostu v Sydney bylo vypnuto. foto: Tim Wimborne , Reuters
Australské Sydney bylo prvním světovým velkoměstem, které se v sobotu na hodinu ponořilo do tmy. Připojilo se k celosvětové kampani Hodina pro Zemi, která upozorňuje na nebezpečí globálního oteplování. Do tmy se ponoří celkem 26 světových metropolí. K akci se připojilo přes 300 organizací v 35 zemích světa.
29. 3. 2008 14:42 - 29. 3. 2008 21:39 Aktualizováno - SYDNEY/AUCKLAND
V Sydney byla zhasnuta i světla ozařující budovu opery i mostu. Světla vypnulo také mnoho podniků, zhaslo na 300 budov v obchodní čtvrti, úplná tma ale ve městě nepanovala.
"Je to výzva k probuzení. Opravdu potřebujeme plán pro naši budoucnost. Hodina pro Zemi je něco, co všichni můžeme společně udělat," prohlásil starosta Sydney Clover Moore.
Zhasnuto bylo i osvětelní královského paláce ve StockholmuZhasnuto bylo i osvětelní královského paláce ve Stockholmufoto: Reuters
Kvůli kampani, kterou Světový fond na ochranu přírody (WWF) chce upozornit na globální oteplování, "černou hodinku" zažili i obyvatelé Londýna či Říma. Světla zhasla na několika historických památkách ve Skandinávii, bez osvětlení byly parlamentní budovy v Budapešti, ale třeba i gotická katedrála v britském Canterbury či římské Koloseum. Česko patřilo k zemím, které se do akce výrazněji nezapojily.

Akce začala na Novém Zélandu

Jako první se letos do akce zapojili obyvatelé na Novém Zélandu a na Fidži. V novozélandském Christchurchi se zhaslo na sto komerčních budov a tisíce soukromých domů. Vypnuty byly i televizory. V auklandském hotelu Langham se večeřelo při svíčkách.
Snahou je překonat loňský rekord, kdy měla akce premiéru. Tehdy se k ní připojily 2,2 miliónu lidí a na 2000 firem, které zhasly. Během hodiny tak pokleslo množství emisí o deset procent.

Malá odezva v EU

Austrálii následovala asijská města včetně filipínské Manily a thajského Bangkoku. Tam ušetřili 73,34 MW, což přestavuje 45,8 tuny kysličníku uhelnatého.
Podle agentury AP se však ze zemí Evropské unie oficiálně přihlásily k projektu jen Irsko a Dánsko. V ČR akce Hodina pro Zemi nevzbudila velký ohlas. V USA se k akci připojilo i San Francisco, kde zhasne most Golden Gate.

Asijské novinky: Jarní plakátová sklizeň

29. března 2008 v 21:24

I Asijci si dokážou vyhrát s filmovými plakáty stejně jako jejich kolegové ze západu a zvlášť v poslední době se jim jich podařilo vyprodukovat opravdu pěknou dávku. Rozhodnul jsem se proto dnešní novinky pojat v trochu odlišném stylu a představit vám pár exemplářů, které si rozhodně zaslouží bližší pozornost. Podíváme se sice téměř výhradně do Thajska a do letos olympijské Číny, v budoucnu ale určitě zavítáme i do dalších vzdálených končin a třeba taková Jižní Korea nebo Japonsko už se na naši návštěvu celé jenom třesou.

Speed Racer

O tom, že co se týče plakátů, musí mít Asiati vždycky něco extra, jsme se tady zmiňovali už několikrát, a ani novinka sourozenců Wachowských nebude v tomto případě výjimkou. Po sadě charakterových plakátů určených pro americké publikum tady totiž máme i dvojici snažící oslovit nějaké to obecenstvo ze zemí Dálného východu. Plakát pro japonský trh nám představuje zdejší hvězdu Hiroyuki Sanadu jako Mr. Mushu, jeho korejský bráška zase populárního zpěváka Raina v roli závodního jezdce Taeja.

Django

Kultovní japonský režisér Takashi Miike se rozhodnul natočit poctu italským spaghetti westernům a vybral si proto remake jednoho z nejtypičtějších zástupců tohoto žánru - Corbucciho Djanga. Tajemný pistolník tahající za sebou ještě tajemnější rakev? Opravdu jsem zvědavý, jak si s tímhle materiálem dokáže tvůrce Ichiho poradit.

Umění ďábla 3

V už třetím pokračování krvavého thajského hororu Umění ďábla se opět vydáme prozkoumat tajemství magie Voodoo. V prvním díle se zvracely žiletky, ve druhém háčky na ryby, no, opravdu se bojím pomyslet, jaké svinstvo na nás čeká tentokrát.

Cadaver

Vlnu asijské vlasaté duchařiny drží v posledních letech na svých bedrech především Thajci a Cadaver je podle všeho titulem, díky kterému si tohle postavení hodlají ještě nějakou dobu udržet.

Soul´s Code

A do třetice další horor z thajských luhů a hájů. Znovu duchařina, tentokrát v sobě kombinující prvky filmu noir, Kriminálky Miami a reklamy na automobilku Nissan.

Red Cliff

John Woo se vrací ve velkém stylu. Těšíte se na Chow Yun-Fata a další krvavé přestřelky? Bohužel. Jde o megalomanský velkofilm s tisícihlavými davy komparsistů, nafouklou bandou hlavních postav a nebezpečně přepálenou stopáží. Proč Johne, proč? Více o filmu najdete tady

Three Kingdoms

Další z letošní neobvykle úrodné sklizně čínských historických velkofilmů. Vypadá to na sice skromnější, ale za to daleko stravitelnější podívanou než třeba v případě bohatšího bratříčka z Wooovi dílny. Více o filmu najdete tady

Storm Riders 2

Úspěšná čínská fantasy je zpět a tentokrát s daleko vyššími ambicemi, než s jakými před devíti lety vstupoval na žánrové pole první díl. Storm Riders dvojka mají být totiž prvním čínským filmem, který ve stylu Snyderovi Třístovky vznikne kompletně před zeleným plátnem, u čehož nemohla chybět ani zdejších herecká smetánka v čele s dívčími idoly Aaronem Kwokem a Nicolasem Tse.

Chocolate

Thajský režisér Prachya Pinkaew se sice ne zrovna v nejlepším rozešel s akční megahvězdou Tonym Jaa, svou novou múzu ale nalezl v mladičké Nicharee "Jeeje" Vismistanandě, které to kope snad ještě líp, než právě jejímu slavnějšímu kolegovi. Pokud toužíte vědět, jak tahle "Čokoláda" chutná, prubněte povedený trailer.

Phi Tawaan Kab Archan Taa Boe

A nakonec ještě jedna hororová parodie. Asi se nebudete divit, že pochází zrovna z Thajska a bere si na paškál především vlasaté duchařiny a magii Voodoo:).

<div style='display:inline'><a href='http://ad2.bbmedia.cz/please/redirect/1872/1/1/17/'><img src='http://ad2.bbmedia.cz/please/showit/1872/1/1/17/?typkodu=img' width='250' height='250' style='border-width:0' alt='' /></a></div> //<![CDATA[ /* &lt;![CDATA[ */ bmone2n.makeAd('1872.1.1.17'); /* ]]&gt; */ //]]> //<![CDATA[ if (typeof(_bmad)!='object') _bmad=new Array();_bmix=_bmad.length;_bmad[_bmix]=new Object();_bmad[_bmix].Redir='http://ad2.bbmedia.cz/please/redirect/1872/1/1/17/!uwi=1280;uhe=800;uce=1;param=54247/58490_1_?';_bmad[_bmix].Height=250;_bmad[_bmix].Width=250;_bmad[_bmix].Flash='http://ad2.bbmedia.cz/logos/b54247_1.swf';_bmad[_bmix].Target='_blank';_bmad[_bmix].Banner='http://ad2.bbmedia.cz/logos/b54247_1.gif';_bmad[_bmix].Wmode='';_bmad[_bmix].FlashVer=6;_bmad[_bmix].Param='';_bmad[_bmix].Embed='';_bmad[_bmix].Swf='';_bmad[_bmix].Object='';document.write('&lt;scr'+'ipt language=JavaScript src=http://ad2.bbmedia.cz/bb/bb_flash3.js &gt;&lt;/'+'scr'+'ipt&gt;'); //]]> diskuze diskuze (0) Linkovat zalinkovat: Linkuj.cz | del.icio.us! Preposlat přeposlat článek tisk verze pro tisk

Origami do vesmíru?

28. března 2008 v 21:25
At 2.8 inches long and 2 inches wide, a space shuttle-shaped paper plane is placed in a wind tunnel at Tokyo University laboratory in Kashiwa. Japanese scientists and origami masters will launch a paper airplane from space to see if it can make it back to earth.At 2.8 inches long and 2 inches wide, a space shuttle-shaped paper plane is placed in a wind tunnel at Tokyo University laboratory in Kashiwa. Japanese scientists and origami masters will launch a paper airplane from space to see if it can make it back to earth.

By Itsuo Inouye, AP
Posted // 1d 9h ago | Comments7 | Recommend7E-mail | Save | Print | // Subscribe to stories like this

By Mari Yamaguchi, Associated Press KASHIWA, Japan - Japanese scientists and origami masters hope to launch a paper airplane from space and learn from its trip back to Earth.
It's no joke. A prototype passed a durability test in a wind tunnel this month, Japan's space agency adopted it Wednesday for feasibility studies, and a well-known astronaut is interested in participating.
A successful flight from space by an origami plane could have far-reaching implications for the design of re-entry vehicles or space probes for upper atmospheric exploration, said project leader Shinji Suzuki, a professor at Tokyo University's Department of Aeronautics and Astronautics.
Suzuki said he was skeptical a decade ago when he first discussed with experts the idea of sending into space a craft made in the tradition of Japan's ancient art of paper folding.
"It sounded like a simply impossible, crazy idea," Suzuki said. "I gave it some more thought, and came to think it may not be ridiculous after all, and could very well survive if it comes down extremely slowly."
In a test outside Tokyo in early February, a prototype about 2.8 inches long and 2 inches wide survived Mach 7 speeds and broiling temperatures up to 446 degrees Fahrenheit in a hypersonic wind tunnel - conditions meant to approximate what the plane would face entering Earth's atmosphere.
Having survived the 12-second test with no major damage or burns, the tiny plane theoretically could get back to Earth because re-entry from outer space involves passing through several layers that last only a few seconds each, said Osamu Imamura, a scientist who works with Suzuki.
The Japan Aerospace Exploration Agency, or JAXA, accepted it Wednesday for three years of feasibility studies and promised up to $300,000 in funding per year.
At this point, the proposal faces just one challenge, but it's a potentially crippling one: There is no way to track the paper craft or predict when or where they may land.
Critics say that makes the test pointless. Yasuyuki Miyazaki, an aerospace engineer at Nihon University who is not involved in the project, said the paper shuttles might not come back at all, depending on the angle at which they enter the atmosphere.
Suzuki said many things about science "have to be learned simply by trying them out."
Takuo Toda, the head of the Japan Origami Airplane Association, had nursed the idea of flying a shuttle-shaped paper plane since NASA in 1977 launched its first space shuttle Enterprise, a craft without an engine or heat shield that was used to perform test flights in the atmosphere.
He spent 18 months figuring out how to fold a perfect origami spacecraft from a plain sheet of paper - without cutting, stitching or taping it - and tested hundreds of designs in the process.
"Then I thought, perhaps I could someday have it fly back to earth from space," Toda said. "Nobody took it seriously, saying it would burn instantly."
Toda and Suzuki first met about 10 years ago, when Suzuki and other scientists attended Toda's launching of a 6.6-foot-long giant paper craft from the top of a mountain. The successful flight impressed Suzuki, and Toda revealed his long-cherished dream.
The effort has been a labor of love. It's had no outside funding so far, relying on paper donated by the origami association and Suzuki's access to Tokyo University equipment.
The project has inspired curiosity in the scientific community in Japan.
"You may think it's impossible, but we scientists are all extremely interested. I think it's a great experiment," said Miyazaki, the Nihon University engineer.
"No matter how it turns out, a paper craft flight from space would tell us many things," Miyazaki said. "The fact that a paper shuttle has endured the harsh environment in the lab tests also provides valuable data for future aerospace technology."
Suzuki and Toda use origami paper made of sugar cane fibers that are resistant to heat, wind and water. They spray a special coating onto the paper and then fold it into shuttles about 8 inches long and 4 inches wide that weigh about 1.05 ounces. How many shuttles will be released has not been decided.
The pair theorize that with the coating, rounded edges, a rounded nose cone and almost no weight, their craft will face very little of the heat-generating friction that causes most damage to vehicles re-entering Earth's atmosphere.
Astronaut Koichi Wakata, who has expressed personal interest in the project, would throw several origami shuttles into the wake of the international space station, which travels at Mach 20 some 250 miles above Earth - if the JAXA feasibility studies pan out, Suzuki said.
Findings from the paper shuttles' flight could be used in developing new lightweight space probes that would study the upper atmosphere, Miyazaki said. The results also could help in designing a full-scale shuttle that re-enters the atmosphere slowly to reduce fiction and heat, said Suzuki.
Suzuki and Toda plan to write a message of peace on the planes in several languages, along with a request for anyone spotting them to notify the team.
"Just imagine, children around the world would be anxiously waiting for the return of our origami shuttle, perhaps looking up into the sky from time to time," Suzuki said. "That would be great fun."
Copyright 2008 The Associated Press. All rights reserved. This material may not be published, broadcast, rewritten or redistributed.

Tip na shlédnutí nejenom klasických horrorů!

27. března 2008 v 18:06 | Lubomír
Na adrese http://www.classiccinemaonline.com/cinema/horror/ je možné zdarma sledovat nejenom klasické horory,ale i další klasiky filmu. Dracula,Dementia 13,Tarantula nebo Freaks....

Cradle of filth -Desire In Violent Overture

26. března 2008 v 16:05 | Black Goddess
Cradle Of Filth
Desire In Violent Overture
Touha V Předehře Krutosti
. Cruelty And The Beast .

Ichi the Killer: Takashi Miike a jeho óda na lidské utrpení

25. března 2008 v 20:39
Snad v žádné zemi na světě nevznikají tak úchylné snímky jako v Japonsku. Tituly jako Klub sebevrahů nebo Battle Royale prezentují násilí, vraždy, bolest a utrpení jako naprosto přirozenou a každodenní věc a čekají, že se stejným přístupem vyrukuje i nadšený divák. Všem tvůrcům těchto neobvyklých filmů ale kraluje jedno jméno - Takashi Miike. Do povědomí diváků po celém světě se zapsal nezvyklým hororem Konkurs (mezi mými přáteli výstižně přezdívaný jako "Uřežu ti nohu"), ve kterém zkombinoval klasickou romanci se sadomasochistickou šokovou terapií. Ve srovnání s tím, co ale předvedl ve svém pozdějším majstrštyku Ichi the Killer, jde pořád ještě jen o pouhý čajíček pro malé děti.

Pohádka z mechu a kapradí

Zalezte si hezky do pelíšků, budu vám vyprávět pohádku na dobrou noc. Za sedmero horami a sedmero sopkami leží ostrovní země jménem Japonsko. Tam za mlhou tak hustou, že by se v ní dalo někoho krájet, žil byl malý roztomilý chlapec jménem Ichi. Ichi ale nebyl chlapec jen tak ledajaký. Trpěl totiž silnou duševní poruchou, a pokud se vám například podařilo ráno skokem z postele protáhnout nohy do obou nohavic a jemu ne, byl schopný nadělat z celé vaší rodiny maso na guláš rychleji než řezník Krkovička. Ve skrytu duše byl Ichi ale pořád jen malé důvěřivé dítě, a když se tak jednoho dne ve dveřích objevil milý strýček z podivné organizace jménem Yakuza, velice rád mu poskytnul své služby k dispozici. Netrvalo to dlouho a o schopnostech mladého Ichiho se dozvěděl i všech japonských úchylů král - usměvavý masochista Kakihara. A protože se ještě nikdy nesetkal s nikým, kdo by dokázal z lidí nadělat takovou kaši jako on, vydal se talentovaného mladíka najít, aby mohl konečně zemřít důstojnou smrtí v jeho rukách.

Japonsko - země zaslíbená

Už když se název filmu vynoří ze spermatu ústředního hrdiny, musí vám být jasno, že tenhle kousek bude opravdu silné kafe. Miike se rozhodnul posunout hranice únosnosti zase o nějaký ten zkrvavený centimetr dál a neštítil se k tomu využít prostředků ležících daleko za hranicemi lidského v kusu. Ichiho hlavním motivem jsou smrt, bolest a utrpení. Ale zatímco většina kontroverzních režisérů jako třeba Cronenberg nebo Tarantino těchto deviz využívá spíše jako až takové to koření na hotovém koláči, pro japonského průkopníka slouží jako základní ingredience. Miike se nám totiž rozhodnul otevřít dveře do kouzelného světa sadomasochistů, kterým v jeho očích nejlépe kvete pšenka v prostředí japonské Yakuzy.
Divit se tomu rozhodně nedá. Organizace, jejíž členové vyžívají amputaci vlastních končetin jako omluvný prostředek, si o podobné zaškatulkování přímo říká. Přesto ale nelze brát jeho vizi jako nějakou reálnou sondu do života japonského podsvětí. Svět mafie totiž slouží spíš jako obraz jediného možného životního prostředí, ve kterém jsou Miikeho extrémním sadomasochismem postižené postavy schopny plnohodnotné existence. A pokud mluvím o plnohodnotné existenci, myslím tím život plný mučení nebo vraždění nevinných obětí i sebe sama.
Vynalézavost autorů ve způsobech vytváření lidského utrpení je vskutku obdivuhodná. Dočkáme se řezání jazyka, propichování jehlicemi, věšení za kůži na háky nebo třeba polévání rozžhaveným olejem. Zatímco zjizvený Kakihara s pusou rozřezanou od ucha k uchu se specializuje spíše na mučení, dětinský Ichi v černé kombinéze s jedničkou na zádech se vyžívá v jejich vraždění a čtvrcení na kousky. A každý je ve svém oboru opravdovým mistrem.

A malinovka tekla proudem

Pravou pachuť krve na jazyku ale nakonec nečekejte. Miike bohužel nedokázal svou fantazii udržet v rozumných mezích a nehorázně celého Ichiho předimenzoval. Místo toho správného fyzického násilí (které třeba tak výborně funguje v podobném Klubu sebevrahů) nám servíruje až komiksově přehnanou umělou stylizaci, kdy krev stříká na dvacet metrů daleko, střeva létají na všechny strany, ale tu pravou bolest a zoufalství z toho prostě necítíte. Postavy na plátně sice trpí a umírají v nelidských bolestech, hlubší efekt na diváka to ale nemá.
Ve všech těch potocích umělé krve se ale naštěstí nepodařilo utopit hlavní nosný pilíř celého filmu - nerovnocenný vztah dvou ústředních hrdinů, nevyzrálého psychopata Ichiho a chladnokrevného sadomasochisty Kakihary. Zatímco Ichi je pouhým slabým a nevyrovnaným jedincem, který se sice dokáže z minuty na minutu proměnit v hotový mlýnek na maso, nezaslouží si ale nic jiného než politování, charismatický Kakihara představuje osobnost zcela odlišného formátu. Je šéfem mocné buňky tokijské Yakuzy, neprojevuje sebemenší respekt vůči autoritám ani lidskému životu a jeho jedinou dosud nenaplněnou touhou je ukončit svůj život v opojení té nejintenzivnější bolestivé agónie, jakou si jen dokáže představit. Zatímco byste ale čekali přesný opak, je to právě Kakihara, kdo chová k tomu druhému neskonalý obdiv a bezmezně se snaží se svým vzorem setkat. Jak ale toto setkání dopadne, vám raději prozrazovat nebudu.

Co asi dělá soused po nocích?

Svět "úchylů" a podivínů jakými jsou Ichi nebo Kakihara vyniká především v konfrontaci s běžnou realitou Japonska, které jsou i oni "přirozenými" obyvateli. Ústřední dvojice, stejně jako další "freaks" v podobě sadistické dvojky bratříčků ušáčků se zálibou v řezání bradavek, znuděné modelky (s neuvěřitelně sexy angličtinou) snažící se dostat Ichiho do postele nebo vysvaleným Ichiho našeptávačem se schopností zpřelámat vám během minuty všechny kosti v těle, se profiluje vedle obyčejných lidí s obyčejnými problémy, pro které nejsou o nic méně zrůdní než pro přihlížejícího diváka. Obava - "Může i v normálním světě existovat něco takového?" - funguje dokonale a červíček nejistoty ve vás bude hlodat ještě hodně dlouho po závěrečných titulcích.

Zakázané ovoce

Režisér Takashi Miike se snažil filmem hlavně šokovat, což se mu také rozhodně povedlo. Ichi si rychle vysloužil nálepku zavrhovaného filmu, který v rukou duševně zdravého diváka nemá co pohledávat. Právě jeho kontroverznost mu ale neskutečně přidala na přitažlivosti a stala se hlavním důvodem, proč se film stejně jako jeho režisér těší v dnešní době takové popularitě. Jestli však jde o popularitu zaslouženou, zůstává i po stránce umělecké nadále otázkou.

Hodnocení 8/10

Podobní filmy: Klub sebevrahů 8/10, Battle Royale 7/10, Hostel 2/10, Saw 8/10, Saw 2 7/10, Saló aneb 10 dní Sodomy 10/10
Ichi the Killer, Koroshiya 1
Akční / Krimi / Horor / Komedie
Japonsko / Hong Kong / Jižní Korea, 2001, 129 min
Režie: Takashi Miike
Hrají: Tadanobu Asano, Shinya Tsukamoto, Susumu Terajima, Shun Sugata, Yoshiki Arizono, Hiroyuki Tanaka, Houka Kinoshita

Věděli jste, že:

  • Střecha činžovního domu, na níž se odehraje závěrečný souboj Kakihary a Ichiho, je ta stejná střecha, na níž v Miikeho dalším filmu Dead or Alive: Hanzaisha vypráví policista o vraždách a o Yakuze.
  • Divákům na Torontském mezinárodním filmovém festivalu (TIFF) byly při vstupu do sálu, kde byl Ichi promítán, podávány i papírové pytlíky na zvracení.
  • "Ichi" znamená v japonštině"jedna", což odkazuje k žluté jedničce na Ichiho kombinéze.
  • Herec Susumu Terajima, který je ve filmu mučen zavěšením na háky, strávil před samotnou scénou 12 hodin v maskérně. Dalších 12 hodin pak zabralo natáčení samotné scény.
  • Film vzniknul na motivy známé mangy Hideo Yamamota.