...Půda mužského srdce je kamenitá, každý si na ní pěstuje,co umí....a stará se o to.
Blog Lubomíra Tomika

Mraky táhnou nad Savojskem.

Včera v 13:19 | Lubomír Tomik
 

Hi..to....:)

Neděle v 10:43 | Lubomír Tomik
Dnes ráno návštěvnický crossover z míst po celém světě, tohle je globalizace, internet je vskutku Dr.Otto Octavius, tedy pár hodin od sebe lidé z těchto měst zabrousili z nějakého důvodu na tuto stránku,Jižní Amerika,Austrálie,Evropa-
Greetings to all good people in Pinhalzinho vs Sydney vs Žilina

 


Lehká Úžasně Líbezná Ústa.

Neděle v 10:22 | Lubomír Tomik

Lehká Úžasně Líbezná Ústa.


Lubomír Tomik





Uličkou se plíží stín,

míří k Tobě,

do snů a nepomůže Ti ,

být zachumlaná do peřin.


Pohyb dlaní před očima,

blýsknutí nože za skvrnama žlutýma, mločíma,

opřená o omítku dní,

více růží,

více něhy,


více

bolesti.


Jaká je barva.

Neděle v 9:39 | Lubomír Tomik


Jaká je barva.



Lubomír Tomik




Jaká je barva mého srdce,

jaká je barva Tvého srdce,

ve svitu plynových lamp, mlze,

ve světlech přehlídkových mol, ramp,

kde

mihneš se jednou ,
dvakrát,

potřetí se zastavíš a rozvineš svou krásu,

mávneš s ní

jako cudná gejša

rozevřeným vějířem,

ústupek divákům,

ústupek bohu,

úlitba, gesto, na jehož vidle jsem nabodnut znovu a znovu,

vhoď mne do ohně,

z popela se zrodí,

píst lokomotivy.



Jaká je barva Tvého srdce?

Jaká je barva mého srdce?

Platform 9 3/4, Potter,Královna čarodějek

Neděle v 9:28
"Boadicea's urban legend under platform ten."







Boadicea (a.k.a. Boudica) is, according to urban legend, buried under platform ten of King's Cross railway station. It was formerly believed that Boudica's final battle was fought at the village of Battle Bridge, on whose site King's Cross was later built.






"A quarter platform over, the franchise express, gathering steam."




In J.K. Rowling's Harry Potter books, the students embark for Hogwarts School of Wizardry at Platform 9 3/4 in King's Cross.



Rev. Terry Fleming writes that "I believe the reason JK Rowling put Harry Potter's mystical portal at platform 9 and 3/4 was because of the legend that Boadecia was buried there."

Dog v pirátské bedně

Neděle v 7:18 | Lubomír Tomik
Mezitím včera


Sunday morning

Neděle v 6:39 | John Cale
Lou and I had been up all night on crank, as usual, so we decided to visit one of his old Syracuse college pals. Unfortunately, this guy's upper-middle-class wife didn't appreciate visits from old college pals high on amphetamines, at 3am, who wanted to play music. He had a guitar which Lou picked up and the evening inspired him to write the song.

Noc včera.

Neděle v 6:28 | Lubomír Tomik
Pochodeň, maják, déšť

Djatlov incident

Neděle v 6:25
https://zoommagazin.iprima.cz/zahady-a-konspirace/datlovova-vyprava?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Recenze : Vampirella vs. Dejah Thoris

Sobota v 8:54
Včera v noci jsem dal tohle,

https://bigcomicpage.com/2018/09/28/review-vampirella-dejah-thoris-1-dynamite/

překvapení, unikl mi nějaký čas v tomhle žánru , najednou Crossover Snů,

zatím velmi good :)

RECENZE: Zadoomané písně Paradise Lost jitří představivost

Sobota v 8:45 | Jindřich Göth

RECENZE: Zadoomané písně Paradise Lost jitří představivost

20. května 2020 16:50
Na nové desce Obsidian se skupina Paradise Lost vrací k tomu, co jí vždy šlo nejlépe. K drásavým kytarovým riffům, vznešeným melodiím a goticky chmurné náladě.
Zpěvák Nick Holmes | foto: Profimedia.cz
Umělecká dráha britských pionýrů gotikou notně prošpikovaného doom metalu Paradise Lost je plná stylových milníků, žánrových obratů, experimentů i návratů do rodného hudebního lůna. Začínali jako ortodoxně chmurně metalová kapela, natočili klasická alba jako Gothic, Draconian Times nebo Icon, s postupem let zněli málem jako trochu tvrdší Depeche Mode a v poslední době se opět vracejí k tvrdšímu zvuku ze svých počátků, viz desky Tragic Idol nebo The Plague Within.
Zpěvák Nick Holmes
3 fotografie
Na novince Obsidian ale opět přicházejí s určitým odlehčením, byť o žádný elektro-pop jako v dobách alba Host nejde. Prim hraje kytara Gregora Mackintoshe. Tenhle metalový David Gilmour má prostě jedinečný styl a nezaměnitelný zvuk. Vyřezává úchvatné melodické linky a vyhrávky, přibíjí na kříž, pláče, zuří, žaluje a přivádí k euforickým stavům. Zátěž alba stojí na jeho bedrech.
A samozřejmě také na zpěvu Nicka Holmese, který zcela plynule a přirozeně střídá čistý vokál s doomovým murmurem. Funguje to bezvadně, zvlášť, když Paradise Lost na novinku nastřádali množství monumentálních melodií, jak to dokážou jen oni. Ghost, Fall From Grace, The Devil Embraced, to všechno jsou žánrové klenoty. Gotika, metal, drama, velkolepé scenérie, západ slunce nad pochmurně vyhlížejícím hradem. Tajemství ze stránek zaprášených knih, která měla být po dlouhá staletí ukrytá a zapovězená, se vyjevují očím dychtivých a zasvěcených.

Obisidian

Paradise Lost
Hodnocení­: 80 %
Obsidian je šestnácté studiové album Paradise Lost, pročež není divu, že obsahuje skladby ne vyloženě slabé, jako spíš "odvozené", bez nadstavbové hodnoty. Třeba taková Forsaken až příliš dluží gotickým klasikům The Sisters Of Mercy a působí spíše jako žánrové schéma. I tak jde ale o vysoký nadstandard a skvěle odvedené dílo.


Obsidian.Paradise Lost.

Sobota v 8:43

Paradise Lost - Obsidian


Paradise Lost - Obsidian
Paradise Lost - Obsidian
Žánr: Gothic Death Doom Metal
Rok: 2020
Země: Anglie
Typ: Album
Hodnocení: 10/10
Paradise Lost jsou stálice death doomové scény nejen jako kapela už přes 30 let, ale i jako členové, jelikož jediná pozice, co se změnila od roku 1988 jsou bubny. 'Obsidian' je jejich již šestnácté album a následuje podařenou, tři roky starou desku 'Medusa'.
Album začíná 'Darker Thoughts', což je dynamický otvírák, který buduje na počátečním smyčcovém instrumentálu velkou a bohatou skladbu. 'Fall From Grace' byl skvěle vybraný singl, počáteční lead melodie se automaticky vryje do paměti a posluchač už je jí zaujat když se vrátí do refrénu. Do toho sloky doprovází drtivý death doom riff a skvělý growl Nicka Holmese. 'Ghosts' vyráží objevovat goth rock tendence, jimiž se kapela jistou dobu ubírala, a znova to byl skvělý, chytlavý singl. 'The Devil Embraced' má podobnou atmosféru na slokách a myslíte si, že tohle bude další čistý song, než přijde obří refrén se silným riffem a growlem.
Další klidnější číslo přijde až s 'Forsaken' aby kapela znova nabrala tvrdost s melodeathovskou 'Serenity'. 'Ending Days' začíná možná až moc klidně, po nějaké době ovšem nastoupí do pozadí housle, které předznamenávají velkolepý refrén. 'Ravenghast' album ukončuje po pár jemnějších skladbách na velice death doomové notě. Paradise Lost se na předchozích albech často vydali různými směry. 'Obsidian' se tedy v kontextu celé jejich diskografie zdá jako nejvíce Paradise Lost album. Je tady death doom, pro který se kapela proslavila, goth metal a goth rock, kterým se vydala později, i elementy lehké symfoniky.
Pokud se vám někdy líbilo Paradise Lost album nebo skladba, z jakéhokoliv roku, je vysoce pravdepobné, že si něco svého najdete i tady. Na první poslech jsem byl znova a znova ohromený tím, jak na mě přilétaly nálady, které jsem nečekal ale navazovaly na sebe výborně. Nejen že každý song na desce je skvělý, ono to do sebe i dobře zapadá a střídání death doom skladeb s goth metal/rockem vytváří skvělou dynamiku. A i dokonce bonus tracky na deluxe edici jsou super, ty přináší hlavně víc death doomu.
Tohle album je prostě skvělé, jak rozpitváno na singly, tak jako celek.
Vašek

Ty jsi má inspirace....stále

Sobota v 8:40 | Lubomír Tomik

Jsi má inspirace, stále, v kteroukoli hodinu, na kterémkoli místě, při jakémkoli počasí,před chvílí...na papír, který byl prostě po ruce...JSI.


Uada.Cult of a Dying sun

Sobota v 8:30 | metalforever
UADA - Cult of a Dying Sun
Z ničeho nic se před dvěma lety vynořila čtveřice z Portlandu, často přirovnávaná k polské Mgle, a ta debutem "Devoid of Light" vyvolala u fanoušků melodického black metalu rozruch, vytřela jim zrak a u mnohých se dostala do seznamu nejlepších položek roku. Se skutečností, že Uada před vydáním debutu nedisponovala žádným EP ani demáčem, je onen úspěch o to pozoruhodnější (a z mého pohledu nepochopitelný). Poněvadž se o Uadě začalo doslova básnit, očekávání spojená s novou fošnou "Cult of a Dying Sun" nabyla na obrovitosti a s nedočkavostí se čekalo na další "kult" kovu černého.

Byť Uada spadá do mnou vyhledávaného žánru, k trávení času s "Cult of a Dying Sun" se musím spíše přemlouvat a valné těšení se na vrcholné prožitky v tomto případě rozhodně nepřevládá. Kde je problém? Vokály jsou hezky proměnlivé, Jake blackově ječí, chvílemi se jeho hluboký growl ponořuje do mysteriózní mlhoviny anebo zas neurvale řve. Celá instrumentální složka je velice hutná a dobře zahraná, kytary stavějí kolem posluchače monstrózní stěny. Nechybí ani silné blackmetalové riffy s okamžitým účinkem. Uada vkládá téměř vše do melodií, no a na těch vzkvétá a uvadá. Jako na loďce proplouváte melodickými skladbami, přitom ale bohužel nenarazíte na větší pozoruhodnosti, na divočejší peřeje narazíte jen sporadicky a smrtící jez vás nerozseká žádný. Zkrátka proplouváte takovou docela fajn krajinou, nic víc a nic míň. Někomu to postačit může, pro náročnějšího posluchače bude "Cult of a Dying Sun" - pokud zůstanu u vodáctví - vesměs nudný olej.

Největší neštěstí shledávám v silných riffech. Jakmile se v rámci jednotlivých skladeb začnou stále dokola opakovat, jejich šťáva se bleskurychle vytratí, čehož je dobrým příkladem "Snakes & Vultures". Samozřejmě se najdou i povedenější okamžiky, druhá polovina alba s sebou přináší hlubší prožitky než ta první. Křehká atmosféra v instrumentálce "The Wanderer" je kouzelná a trojice skladeb "Blood Sand Ash", "Sphere (Imprisonment)" a "Mirrors" nabírá na zajímavosti, ostřejší chuti a žádoucím švihu. Portlandská čtveřice tu konečně skáče do divočejších vod, chytá tu správnou slinu a předvádí dobrý melodický black metal s pořádně ostrými hranami, jež pomáhají stavět velkou atmosféru. Nešťastným protipólem budiž titulní záležitost a její některé melodické kytarové vyhrávky ala mydlinky.

Nový materiál Američanů překvapivě postrádá nápady a oproti debutu "Devoid of Light" se jedná o krok zpět nebo o tak říkajíc napodruhé vyluhovaný čaj. Převládají spíše nezajímavé pasáže, které posluchače uvrhají do stavu nuda, a proto o "Cult of a Dying Sun" nedokáži (i přes některé lepší skladby) hovořit jinak než jako o mírném zklamání. Pokud se jedná o melodický black metal, třeba loňské album "Obsidian Arc" od portlandských kolegů Pillorian budu ve svém přehrávači točit i nadále s daleko větší chutí.

Peťulín


FB UADA

YouTube ukázka - Snakes & Vultures

Seznam skladeb:
1. The Purging Fire
2. Snakes & Vultures
3. Cult of a Dying Sun
4.The Wanderer
5. Blood Sand Ash
6. Sphere (Imprisonment)
7. Mirrors

Sestava:
Jake Superchi - zpěv, kytara
James Sloan - kytara
Edward Halpin - baskytara
Brent Boutte - bicí

Rok vydání: 2018
Čas: 55:51
Label: Eisenwald
Země: USA
Žánr: melodický black metal

Diskografie:
2016 - Devoid of Light
2018 - Cult of a Dying Sun

...of Adam III

Sobota v 8:20 | Lubomír Tomik
....ostrá pistole polynézských tatérů,
lávových vln valících se údolím ,
pustošivý příval strhává Tvé šaty,
jsi hebká řeka vášně,
v mých žilách, rveš ze břehů zbroj tuláků,
sorry all, ve stínu Olivera neviditelný kůň rozrazil
dveře do saloonu a svalil se pod bar,
zlatý úsvit pronikající vitráží oken
mu maloval pod oči
polštářky touhy po Tobě,
Cybele vypustila Měsíční dítě do světa,


pokračování


Něco shnilého

Pátek v 21:06 | Lubomír Tomik

Něco je tady špatně, neukládají nebo nezvěřejňují se články, škoda, zrovna teď, když jsi má největší inspirace, teď jsem dvacet minut psal, chtěl to zveřejnit -napsalo mi to Jedna z komponent systému nepracuje správně a článek zmizel v zapomnění , pamatují si tak možná dva verše...ostré pistole polynézských tatérů.......hebká řeka......
Nic.Není.
Držíš mne každý den nad vodou.

Kam dál