...Půda mužského srdce je kamenitá, každý si na ní pěstuje,co umí....a stará se o to.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou -kapitola čtyřicátá osmá.

Včera v 16:55 | Lubomir74
Kapitola čtyřicátá osmá.

Návštěva.

časně ráno přistálo na střeše kapitánské kajuty letadlo.Alespoň to tak v první chvíli vypadalo.Probudila je hromová rána a když vyběhli ven,viděli na palubě v šikmém ranním slunci stín křídel.
-Jsem albatros-řeklo letadlo zasmušile. Pak dodalo- Dobrý den .-
-Albatros znamená bílý pták.-namítl Kapitán.
-No právě-uznalo letadlo. -Proto jsem tady.-
-Ty mluvíš ?-podovil se dodatečně Martin.
-No, mluvím. Proto jsem tady.-
-Albatros je něco jako velký racek,ne?-zeptal se Martin Kapitána.
Letadlo připomínalo spíše velkou vránu šedivku.
-Racek je proti nám chudinka.-namítl návštěvník přezíravě a snažil se do toho pohledu vložit něco žertocvného až šibalského,ale jeho úsměv se vydařil podobně jako usmívání kuplířky. Za pasem mu čouhal obrovský křivý nůž a dvě předpotopní pirátské bouchačky.
-Dejte na mou zkušenost.Slyšel jsem rachot pěti set děl v námořní bitvě. Umím klít v deseti jazycích.Mozek mi funguje správně, přesně, jako patentní zámek.-řekl albatros.
-Námořník musí umět všechno namítl Martin.
-A když lítáš, kde máš motor ? A kde kormidlo ? Bez motoru a bez kormidla přece ptáci nelétají !-procedil mezi zuby Kapitán.
-Jen se posaď a uvidíš, jestli lítají, nebo ne.-
Chvíli se zdálo, že albatros usíná. Nakonec zvedne víčka,těžká.
Kapitán pokynul rukou- Ke snídani bude polévka ze žraločích ploutví,smím Vás pozvat?
-Tady jsou žraloci ?-polekal se Martin.
-Teď už málo-řekl Kapitán-já tuhle polívku děsně rád.-
Bohatství je samo o sobě nesmysl. Nebo hvězdný prach ?
Teď si najednou užíval polívky do sytosti . A chutnalo mu.
Po snídani Kapitán usednul s doutnající lulkou na zápraží.Do včerejšího poledne byla každá strunka jeho bytosti napjata,vše v něm zimničně pracovalo nekonečným vypočítáváním,co se může státi.
Albatros hleděl do prázdna jako ďas.
-Úplně jsem zapomněl ,co jsem vlastně chtěl!- řekl nasupeně albatros.
Kapitán mávnul rukou.
Albatros se zatvářil jako by mu po zádech přeběhnul mráz.Ještě nikdy nejedl polívku ze žraločích ploutví. Zešílel.
-Vy jste mi vzali štěstí...všechno mé štěstí.- Vytáhnul pirátskou bouchačku,přiložil si ji ke spánku a zmáčknul spoušť.
Najednou je z dosahu všeho živého.
-Když si vzpomenu,že jsem většinu svýho všivýho života nedovedl číst, rozbrečel bych se,brečel bych nad tím promarněným časem.-povzdechl si starý kormidelník, který tam byl s nimi.
Někdy si to rádiové vlny namíří úplně jinam než by měli.
Nebýt jich, příšery by vyšly ze svých doupat a pozřely by celý svět.
Přidat komentář
 

Bathory- Ring of gold

Pondělí v 19:59

Silver, the moon high over pond of water calm and dark
Woe, mist, the breath of the dragon, sweeping down mountain side
All still, the day asleep, the sun rests in nest of the Gods
Afar high adventures await me, I hear my brothers calling

Spring is here and the ice breaks free
The endless sky and open sea
I will sail where the Raven will lead me
Fly on black wings, high and free
I shall return with the wind the day
From high adventures, swelling sail
Autumn red comes to Asa bay

Meet me by the well where the water, crystal clear, flows free
From deep within the great mountain towering to the sky
I will be awaiting you coming down treading the trails of elves
Bare feet, let your hair down like the mist across the pond

In dawn of time, before gods and man
When earth and sky was first divided
A star did fall into river deep
A star of gold into silvery water
While I sail, by this you shall remember me
Wear it, yours forever to keep
To bind us beyond end of time, to thee I give a ring of gold
Přidat komentář

A za ruku jsem držel atronautku Petersovou-kapitola čtyřicátá sedmá.

Pondělí v 18:48 | Lubomir74
Kapitola čtyřicátá sedmá.

Zbývá jen několik sekund.

Vedle mne aparát a telefonista. Rytmistr předstíral, že žertuje,zvednul sluchátko a zeptal se:- Linka funguje ? Máte spojení s pozorovatelnou ?
-Volá Kleofáš! Volá Kleofáš!-ozvalo se ze sluchátka.
Podíval jsem se znepokojeně na mikrotelefon.-Používejte ho jen na rozkazy které dostanete a ne na ty vaše báječné nápady. Smích ? Ale já bych si na Vašem místě na toho Kleofáše počíhal a polil bych ho lákem ze slanečků.-
To víte, holky mají někdy podivné nápady.
Doktro Klein stále zdůrazňuje:- Potřebujeme údaje. Hodně údajů.čím více tím lépe..
Je si dobře vědom ,že výzkumy jsou vedeny hodně zeširoka.
Kilometr odtud, na korbě červeného vozu seděl na bedně s dynamitem Američan George Wilkinson,pihovatý obr,který nechal v Kansas City ženu s dítětem. Vedle něj stál na voze jeho pomocník Arturo Villaloel,tichý Margariťan a díval se k obzoru, jako by byl na moři.
Zahlédl policejního hromotluka ,který se plížil mezi stromy.V ruce držel připravenou brokovnici a v očích měl vraždu.
-Pryč s tím zasraným imperialismem!-
A Tony Roberts,dvoumetrový texaský vrtaš s rozcuchanou hřívou blond vlasů přitom zamumlal na souhlas k velkému údivu Luciana Milána,který to slyšel- Pryč s ním !-
Chrčení rádia- Přeruště vysílání ! Přeruště vysílání ! Občané Země , zbývá jen několik sekund...-
Všude je plno lidí.
-A on si už vytrpěli dost!-řekne místní kněz.
-Ale letos je přece větší horko než normálně!-řekne Nona.
-To ty atomové bomby-řekne Mona-zničili celý svět.-
Muži kolem syčivě souhlasí.
Pod setmělou klenbou pralesa již tu a tam probleskují první hvězdy a proniká namodralé světlo kulatého měsíce.
Usídlil se v nedalekých skalách,kde se cítil bezpečně pro vymýšlení svých plánů.
Na chvíli znizel,přinesl si brýle, nůž a zápalky a malou lahvičku. Oba magnetofony měl připraveny. čas pokusu se blížil.Rozhodl se, že nejprve začne s koncetrováním mysli na Evropu. Jehly encefalografu kmitají a vytvářejí rozmanité křivky.
Cesta podél břehu byla rozježděná, v hlíně se táhly křížem krážem stopy pneumatik.
šest hodin ráno. Nezamhouřil jsem celou noc oko. Trýzní mě děsné myšlenky. Zopakujme si to. Možná,že s perem v ruce se mi podaří leccos objasnit.
Informací přibývá rychleji,než samotného lidstav. Mírou informační exploze je nadbytečný počet prací a tím i myšlenek a informací. A přitom všechny informace ani zdaleka nemají stejnou hodnotu. Jedny jsou věrohodné, ověřené mnoha objektivními pokusy,jiné jsou též nevěrohodné, ověřené též mnohými pokusy. Některé informace mají výnam pro tuto chvíli,jiné mají význam pro budoucnost. Jinak řečeno, kruh se uzavřel. Nikdo nepojme všechny informace. Musíme vyzobávat to co je pro každého z nás důležité. A kruh ten je důležitý pro nás všechny. A je ostatně uzavřený pro nás všechny. Jsou tu lidé, kteří se rozavdili a pak zase smířili,pak z nich byli nerozluční přátelé a zase ochladli,zkrátka jsme účastníci kyvadlového pohybu,který nenechá nikoho stranou.Jsme jeho zajatci. Kdybych se pokusil, řekněme prchnout,v prvé řadě by nikdo nic nepochopil a posléze by nás to osudné kyvadlo přivedlo nazpět.Tak nač se bránit.
Přidat komentář

A za ruku jsem držel atronautku Petersovou- kapitola čtyřicátá šestá.

Pondělí v 18:27 | Lubomir74
Kapitola čtyřicátá šestá.

Na vlně 500 megahertzů.

-Už dávno vysílám na vlně 500 megahertzů.-
-A tak! To Vám schvaluju , nemotorně, jako mladý medvěd.-
-Haló! Haló ! Haló!-
-Hotovo !-
-Haló!-
-Hotovo ! Může to jít !-
-Jedna!-
-Dvě !-
-....á tři !!!-
Rachot exploze otřásl polednem a nad pralesem vyrazil do výše vodotrysk země. Tři muži se běželi schovat pod korbu červeného nákladního auta.Hroudy hlíny a úlomky skal zabubnovaly do trávy,jako by je z výšky vrhla mohutná ruka. Uvnitř dalšího červeného náklaďáku zaznamenávala pohyblivá jehla na proužek papíru otřesy,které výbuch způsobil v hlubinách země.
Ale není-li vzpomínek, jsou slova bezmocná.
Na zpola vyvráceném telegrafním sloupu visel nějaký člověk s rukama zkroucenými za zády.
Státní psychiatrická budova se nacházela na předměstí Bellefleur. Byla krásná, celá bílá,obklopená vzorně sestříhaným trávníkem,budila respekt. Působila dojmem prvotřídní instituce.
Šéf ústavu,doktor William Klein vypadal také prvotřídně. Inteligentní tvář a příjemné chování. Ve výrazu jeho však spočívalo cosi mefistofelského.
-Četl jsem Vaši zprávu o důkazech,které máte k dispozici. Posuny času, groteskní mrtvoly a všechno ostatní. Tady jeden člověk prodává dokonce vojenský dalekohled. Je to trofej z ponorky. Pravý triedr. Ale! Čajník už píská!- Zakoulel očima.
-Těžké noční vlaky,tiché uzavřené, záclonky zatažené. Bylo by to vůbec možné?-
Ztichnul a balil do bílého papíru dva aspiríny.
Byl to mohutný orgán.
Nikde ani vrabec nezacvrlikal. Snad se všichni utopili té noci kdesi ve žlabech,takový vrabec mnoho nepotřebuje a je pro něj štěstím,že to s ním moc dlouho netrvá. Naplahočí se dost,než urve nějaké to sousto z koňského trusu.
Člověk se někdy musí potopit,klesnout ke dnu jako lovec mořských hub. Vzpomínky,jsou tu, celé keře,celé kolonie,některé pichlavé jako mořští ježci, některé něžné, jako mořské okurky.
-Takže zbývá minulost?-
-Zatím ne, je v přetlakové komoře.-odpověděl Klein. Stočil přitom hlavu jako kudlanka nábožná.
-Vždycky bude existovat násilí,dokud budou existovat lidé,kteří ho používají.To si zapamatujte.Zapamatujte si to velmi dobře.-
V té chvíli vyletěla první světlice.Klikatě zasvítila do výšky,nahoře zaprskala a rozsypala se do rudého hroznu. Za ní druhá, třetí.
Doktor Klein si vzal sako a za moment už zvonil ve čtrnáctém patře,kde bydlel policista Otakar Vlček. Oblé křivky, klid a zkušenost.
Otakar Vlček nikdy nepracoval za peníze,jen za jídlo, nebo za šaty. Chodil k Temži pro vodu,když mu dali oběd, za pár konopných střevíců vypomohl v malé venkovské usedlosti .
Když pil, většinou už měl dost po třetí skleničce a pak mluvil cizímy jazyky, které ve skutečnosti neznal,jež však dovedl instinktivně napodobovat.
-I lůking for som ram!-převaloval v ústech svou problematickou angličtinu. Nebo také - Si vu plé,kes ke sé, le mesié Vlček, kom si liguére!-
Dveře se najednou otevřely.
- Otakar Vlček stál jako vosková figurína z panorámy,trochu jako nepodařená malba císaře bez kozí bradky.
-Tisíc hromů ! Nebo baterka tříbuřtovka! Jeden pán , v zimě, na horách,když měl baterku pětibuřtovku,tak...ale ta byla panečku! Velká jako dělo!-
-Víčka se zanítí-pomyslel si Klein.
Zase se setkali, bezvousí laboranti,beze stop vlastní minulosti.
Oheň mezitím zesílil.
-Chcete aby Vaše žena byla v pořádku ?-upřel na něj doktor Klein svůj čertovksý pohled.
-Pane! Když uzdravíte mou ženu, dám Vám...pět vepřů!-
Klein pohlédne na Vlčka. -Pět vepřů! Takové bohatství!-Myslí to ovšem ironicky.
-Otakare Vlčku! Najděte a zabte Williama Sewarda Burroughse,muže odnikud,který zapomněl na své poslání a Vaše žena bude uzdravena! Ale než ho pošlete na onen svět, zjistíte mi co pohledával u Taty Iwiho. Ta malá bakelitová škatulka je německý magnetofon,který jsem s Vaším dovolením připojil k Vašemu tělu, energii si bere z Vás.. Natáčení je nepřetržité,zaznamená všechno až do chvíle kdy splníte svůj úkol.-
-Zajímalo by mne,jestli by se dalo natočit, jak želva jí.-napadlo Vlčka.
Řekl to jako by se nechumelilo.
Kleinovy oči byli najednou jako hlava krahujce.
-Pacient se nehýbá! Pacient se nehýbá! Nevidím mu do obličeje. Bude to asi žena ! -parodoval Klein najednou sám sebe.
Vlček strnul. Chtělo se mu výt a skučet.
-Těch co poroučejí je pár, tucet, sto. Ale nás, co snášíme rány šavlí a skláníme hlavu,nás jsou miliony.Tvrdím, že se dá něco dělat. Vím, žese dá něco dělat.-řekl nasupeně Vlček.
Klein jenom odkráčel a trhal v prstech květ pepřovníku.
Otakar Vlček za sebou zavřel dveře bytu ve čtrnáctém patře.
Prošel pokojem ,otevřel skříň a vytáhnul z ní pistoli. Zapnul gramofon a sednul si do křesla.
Byla to vánoční písnička Rolničky, a zpíval ji pes,štěkající rytmicky do zvuků hudby.- Haf haf haf, haf haf haf haf ,haf haf haf haf haf!-
Ale nakonec se Otakar Vlček přeci jenom ocitnul v motorovém člunu naloženém šesti muži a deseti brokovnicemi a třemi tisícovkami amerických dvanáctikalibrových střel.Noc byla teplá a vlhká. Otakar Vlček ve skutečnosti střílel moc dobře a teď si to chtěl pořádně užít.
Přidat komentář

YouTuber alleges NASA cover up of spaceship spotted near Sun

Neděle v 13:44

YouTuber alleges NASA cover up of spaceship spotted near Sun


Either we aren't alone, or it's nigh time NASA fixed its dodgy cameras.

For the third time this year, the Solar and Heliospheric Observatory (SOHO) has returned an image of a giant UFO hovering near, or feeding off the Sun. Maybe.

SOHO was launched in 1995 as a joint effort between NASA and the European Space Agency, with a sole aim to study the Sun. The mission was supposed to last just two years, but it is still plugging away and has approved support from ESA to continue to do so until at least December.

In recent years, SOHO has found an extended role as a predictor of solar weather activity, helping scientists on Earth prepare for radiation bursts sent our way by solar flares.
Přidat komentář

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou kapitola čtyřicátá pátá.

Sobota v 11:55
Kapitola čtyřicátá pátá.

Nebo hvězdný prach ?

Černý pes Kaňka běžel se štěkáním za bílou záchrankou. Auto se hnalo ulicemi jako blesk.Raněný chlapec rozhazoval rukama a pořád křičel pirátským hlasem- Já nechci do nemocnice ! Já jsem pirát!-
-Ti ti patří vousáči-chechtal se zdravotník.-jen si lež v posteli a pij si ricínový olejíček!-
Blonďák k němu přistoupil. -Žádný drogy!- Nuceně se usmál.
-Jenom krev.-
Cesta končila v přístavu. Posádka záchranky vyložila svůj náklad a začala přenášet těžké bedny s nápisy Made in Poland, Made in Holland,které místní úředník počítal a zapisoval.
Nečekal jsem až skončí,ale vyklouzl jsem ven a vydal se do města.
Doktor Klein se smutně usmál.-Lidé tady jsou velice podezíraví,co se týče psychiatrie.Okamžitě jsou v plné zbroji,jakmile bych se pokusil o něco takového.proto musím postupovat co možná nejobyvkleji.Asi to není ta nejlepší cesta,ale i obyčejná náplast je lepší než nic.-

Položil krosnu na pult,nakroutil si mohutné černé kníry a řekl s přemrštěným klaněním- Dobrý večer!-
Nebyl ještě deset dopoledne.
Zaplatil piva, kapesníkem velkým jako ubrus si setřel z krku pot a dodal- Kolonizace se bude provádět metodou minulého století,jen s tím rozdílem,že vojáky vystřídají policisté a soumary vrtulníky.-
-Vy víte,jak hodlají postupovat ?-zeptal se barman.
Zavrtěl hlavou.-Leteckým výsadkem.-
Mávnul rukou.
-Piloti vyhledají vhodné místo k přistání a policisté už vědí co je čeká.-dodal. Potom vzal do ruky pohozený oběžník,otevřel jej a četl červeně zatržené řádky.
-Navázat kontakt s domorodci nestačí.je třeba vybudovat policejní stanici. Dochází ke střetům, teče krev. Ztráty jsou na obou stranách a domorodým policistům hořkne myšlenka civilizovat lidojedy.je stále méně těch, kteří jsou ochotni tuhle práci udělat.-
-Takže jim ani nepodáme zprávu rádiem? Máte vysílačku?-řekl jsem.
-Raději ani neposlouchám.-řekl ohromeně.

Chytil jsem ho za rameno.- Ty skrčku! Do jakého jsi mne to zatáhnul kabaretu? Vždyť je to tady samej chlap!-
-To máš pravdu kamaráde,ale já jsem taky nevěděl jak to tady vypadá.Dáme si kořalku,ta není nikdy k zahození.-
Vykřičené domy,vykázané Sullivanem do savany vytvořili čtvrť které se říkalo Mucholapka.
Ulice centra zůstávaly dál spletitým,nemožným řešením bludiště. Zdlouhavě ,líně plynul čas, jako bláto .
Proč jsem se musel tak zoufale pídit po dalších podrobnostech?

Podlaha pokoje byla čistě umyta a pokryta červeným, prošlapaným již,ale důkladně vyprášeným kobercem starého vzoru. Na postelích skvěly se čisté povlaky,stůl byl prostřen květovaným ubrusem jenž dosahoval až k podlaze,byla na něm starodávná váza v níž trčela velká kytice.
Kolem stolu bylo rozestavěno pět nejlepších židlí.
-Co tu děláte s pěti ženskými?- zeptal se Matyáš Kometa.
Pan Marek se zatvářil jako když se svléká had.
Zčervenal jako pivoňka.
Nasládlé pachy. Poslouchal jak v něm burácí život.Napadaly ho splašené myšlenky.V dětství často snil o tom,jak fantasticky asi musí chutnat fazole se slaninou,které ráno i k večeru pojídali hrdinové jeho klukovských let,kovbojové,když sesedli z koní a rozdělali na prérii malý ohýnek.V tom okamžiku cítil jak jej obestírá podivný klam.
Smrákalo se kvapem.
A z bludiště temných myšlenek vystupovalo náhle něco jako hrozné,černé strašidlo natahující po něm ruku.
Stál tam Kapitán, hluboce předkloněný,až to vypadalo, že se buď přelomí,nebo se vyzvrací.
-Ještě můžeš zemřít hrdinskou smrtí.-řekl panu Markovi. jenže to slyšeli pouze staré fíkovníky.Bylo to jako návrat do měst Tvého mládí-už na okrajích je znát,jak se všechno změnilo za dobu Tvé nepřítomnosti.
-Co tedy zbývá ?-řekl pan Marek.
-Ztratím se po anglicku.-řekl Kapitán.
Začínala nekonečná plavba nocí.
Přidat komentář

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou-kapitola čytřicátá třetí

Sobota v 11:15 | Lubomir74
Kapitola čtyřicátá třetí.

Měsíc? Já miluji Měsíc!

...pak měl možnost prohlédnout a poslechnout si příběh vskutku udivující. Představivost mu předváděla obrazy,v nichž ožívala suchá fakta dávné historie.
Ve světle baterky viděl dva otevřené hroby.Vedle nich ležely dvě baterky a dvě rakve s otevřenými víky. Technik namlouval na svůj přenosný magnetofon komentář.
-Velká naděje v překonávání času,ještě se neprobudili a nespatřili lákavou vějičku nesmrtelnosti. Já jsem ale jedno turecké kopyto. Hodiny neúprosně tikají a odměřují čas. Musím pospíchat. Soustředím se jen na hlavní věci. Je těžké hovořit se Zemí, z kosmických dálek. Rádiové vlny hasnou.Tlumí je magnetické bouře,silná gravitační pole je odvádějí od původního směru.-
Pilot Olsen přinesl mohutnou termosku chlazené ovocné šťávy s očima navrch hlavy a podával ji s komornickou zdvořilostí,jako by technika obsluhoval každý den.
Byl v neskonalých rozpacích a z celé jeho naučené řeči mu nepřipadlo ani slůvko.
Sedl si do trávy a dívali se na řeku. Aspoň kdyby jel parník.Nebo remorkér , s vlečnými čluny. Společně mohli dojít k zajímavým názorům.
Ta představa mu nedala pokoj.


Byl to těžký případ. Nadarmo jsem si prohledával kapsy. Bohužel ! Nemohl jsem ho najít!
-promiňte- obrátil jsem se ke svému neurologovi- kde bych tu sehnal kapesník?-
-Kapesník ? To má být nějaký vtip ?-
-Ale!-kapesník! Smrká se do něj !-
-Promiňte? Cože se do něj ...?-
-Smrká ! Mám rýmu !-
-??????-
-Zánět sliznice ! Zánět sliznice v nosní dutině!!!-
Na chvíli se střetli očima. Jako by najednou šlehl blesk.
Neurolog mi radil: Snažte se psát, pomůže Vám to najít sama sebe. Zachránili jsme Vás ,ale vyléčený nejste.Tak se pokuste všechno vypovědět. Co nejupřímněji. Dostat to ze sebe.Co Vám potáhne hlavou. zaručuji Vám, že nikdo nebude číst co napíšete. Lepšího léku pro Vás není.
Skutečnost nikdo nehledal.
-Tak jenom vy se vyznát v tom co se tady děje?-
-To máte pravdu. Bohužel ,máte pravdu.-
-No to jste jistě spokojený sám se sebou!-
Neurolog si promnul knír. -Musíme se o tom bavit zrovna teď? Než spadnout s letadlem,to bych raději ztroskotal.Protože když se loď potápí,mám aspoň čas vynadat žralokovi,než mě sežere.-
Zasmál jsem se ,ale pak jsem to rychle potlačil.
Neurolog najednou zvolal se samozřejmostí hraničící s uspokojením-Příteli! Je to syfilitický vřed!- vytřeštil jsem oči hrůzou.
Začala mne bolet hlava.
Náhle se rozsvítil nápis: Připoutejte se.
Okamžitě se také ozval kapitánův hlas v reproduktorech:-Chtěl bych požádat všechny cestující aby zůstaly na svých místech a zapnuly si bezpečnostní pásy,začínám sestupovat...-
Dál už se nedostal.
Hlas zmizel spolu se škubnutím letadla. Zdálo se jakoby do něj udeřila obří pěst. Schránky nad hlavou pro příruční zavazadla se otevřela a světlo zhaslo. Zvuk tryskových motorů zeslábnul. Výkřiky a jekot cestujících zaplavili potemnělé letadlo,které se začalo propadat.
I s bednami Made in Poland, Made in Holland.
Něco se mi snažil vysvětlit,něco o kůře s pomerančů a o banánových slupkách. Pořád to opakoval, banánové slupky, pes. Usmíval se.
/ Skutečně,vypadá to že halucinace dosáhli svýého vrcholu. Dnešní povětrnost byla příznivá.Podivný život,který není fér./
Znělo to jako výbuch!
Aby ne! Letadlo nemělo kormidlo. A copak se dá lítat bez kormidla? Nedá. A tak se letadlo rozbilo.Křídla uletěla, vítr je roztočil a odnesl do dálky.
-Psal jste to vy...nebo nepsal!?!?- křičel na mne neurolg.
-Psal...ale má to pokračování, nebojte se!-
-Pokračování-zařval neurolog a vstrčil si v hrůze ruku do pusy.
Jeho ústa změkla jako růžový vosk,rty se rozevřely ruka vypadla ven a oči zčervenaly.
Potom blízké zvuky utichnou.Zbude odlehlé hučení nedalekého města,vzdálený nářek vozu záchranné služby anebo k ránu tlumené burácení padajícího boeingu.
Co je v povětří, musí na zem ! Dnes nebo zítra.
A pak jen smrtelný skřek a je po všem.
A pár soust hladovým žralokům.
A obzor plane rudou září.
Přidat komentář

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou-kapitola čtyřicátá druhá.

10. května 2012 v 20:23
Kapitola čtyřicátá druhá.

Tmavý stín v kostkovaném vlňáku.

Kde to vlastně jsme ?
Pohraniční pevnůstky s palisádovými hradbami a strážními věžemi na nichž se v pestrém větru třepotají pruhy a hvězdy. Oblohou se rozláhalo hlasité troubení hus.
Buňky pěstované v Petriho miskách, chutné omáčky ze čtyřiceti sedmi druhů koření.
Když zavřel oči,všechno se mu to vracelo zpět.
Nemá myšlení muže,který žije rodinným životem,který sedlačí nebo vlastní obchod. Má myšlení nomáda.
Vrtulník se záhy vynoří zpoza skalnatého svahu a s ohlušujícím řevem pluje vzduchem,ne výše než několik metrů nad pralesem.
Letí k osadě Aligina. Nad osadou se otočí a namíří si to přímo k výzkumnému středisku.
Dole reptají hloučky lidoužroutů.jejich hlasy ale nezní moc přesvědčivě.

Za svého pobytu v horách jsem viděl už ledacos,ale čtvrtit lidské tělo ještě ne. Jednu chvíli jsem chtěl dokonce zasáhnout,ale překonal jsem svou slabost. A stálo to za to. Viděl jsem,jak se muži dělí o maso a ženy spolu s dětmi o vnitřnosti. Játra. Ledviny. Těch se žádný z mužů nedotknul. A pak přišlo překvapení.

Astronautka Petersová zapne generátory umělé gravitace.
Dávno vysloužilé softwarové klíče zahřměly vůni brazilských plantáží a vyšel Měsíc a vypadal jako tmavá oliva. Kam se hrabe Perry Mason.

-Pojímáš to jako otázku morálky.-volal trpce Mc Doohan za slečnou Růženou.
Možná, že je všechno otázka morálky.
Praktická metoda zalévání zeleniny.
-Jistě. A poslouchejte! Poslouchejte!-
Někde venku duněla bitva a vlny radiace začaly narážet na tisíce barů. Bláznivá dobrodružství ve světě opilců a van šampaňského.
Ženy jim budou hrozit,sápat se na ně a volat- Čarodějové! Upíři!-
Je nepochybné,že odběry krve jsou skutečnou zkouškou trpělivosti a odvahy.
A to je Alfa i Omega.
Přidat komentář

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou-kapitola čtyřicátá první

10. května 2012 v 20:05
Kapitola čtyřicátá první

Jak se kdo má a co kdo s kým dělá.

Daleký Západ,oblast nestvůr a příšer-ale prakticky přibývá spíše milovníků krytých bazénů.
-Au! - vykřikne Bobby.- Co je zase ?-
Uprostřed noci, v domku už všichni dávno spali, uprostřed noci to tedy zarumplovalo na dveře a rozčilený hlas volal- To jsem já ! Růžena Rybízová!-
Kolem nahých kontíků se prosmýkl chlad a zakousl se do nich vlhký pach starého tlejícího dřeva,plesnivého šatstva,připáleného jídla,pach starých lidí,oprýskaných omítek a pavučin,visích v rozích jako potrhané plachty na lodi která proplula kolem Hornova mysu.
Těžké damaškové závěsy v pracovně byli zatažené,takže mžoural na ze tmy vystupující rozplizlé opovržení černochů.Rád by si vysloužil lásku a obdiv celého Londýna.
Kroužil jsem uličkami stále znechucenější a podrážděnější.Náhodou jsem narazil na uličku řezníků,což mě dorazilo. Maso mělo podle pachu zřejmě něco společného s rybami. Navíc na mne všichni řezníci pohlíželi velice nepřátelsky. Jeden mi hrozil sekyrou, druhý po mě hodil kost,třetí si vykasal rukávy a vyrazil ke mě se zřejmým úmyslem zvalchovat mi hřbet.
Nesmírně udiven jsem odtud urychleně zmizel.

-Vás mi poslalo samo nebe, Calvine.- řekla a vstala od stolu.- S vaší pomocí a s pomocí kotle horké kávy to snad dnes přežiju....-
Růžena Rybízová a Calvin Mc Doohan a vedle nich na palmových listech leží mrtví misionář,domorodý učitel a obchodník z Hong Kongu.
-Nenávidím ho. řekla Růžena prostě.- Nenávidím.-
Nesl se štíhlý pták,plula stříbrná ryba.

-A jak vypadá Tvoje tvář?-
Tentokrát si dá William na čas,září a září, a nakonec řekne:-Moji tvář už nelze najít.Před mým vnitřním pohledem je prázdná skvrna.-
-Máte-li dlouho chvíli, zapněte si přijímač.-radím mu. Jsme stále ještě v dosahu vysílání.-
Cesta zpět už nepřipadala v úvahu.
Podal fonendoskop Suzanne.Chvíli naslouchala.Svým vzhledem připomínala miniaturní slunce.
Ozval se sporadický potlesk a vzápětí ustal.Prudce sevřel víčka, až do ostré bolesti.
Při návratu ze země Kurupuri jsem se zastavil v osadě Aligina,kde jsem chtěl několik dní odpočívat.Při této příležitosti jsem natočil filmový a fonetický záznam svatebního obřadu. Ale všechno dopadlo jinak. Nakonec jsem byl svědkem štvanice na kouzelníka.-
-Co prostitutky ? -zeptala se Suzanne.-Hovořili jsme s jedním mužem,který se tam seznámil s prostitutkou!-
-Williame?-řekne Bobby.- Slyšíš mne?-
-Slyším Tě.-
-Můžu se na něco zeptat?-
-Ano.-
-Nešlo by, nešlo by aby jsi byl zase takový jako dřív ? Jako jsi byl kdysi?-
-Ach-řekne William.-jak jsi na tohle přišla?-
-Nešlo by to ?-
-Myslím že už ne-řekne William.-Myslím, že by to už nešlo.Všichni se měníme.-
Milá holka. Pomyslí si. Ne, nesbalil ji na ulici,pracovala v hotelu. Opět se usmál.
-Co podle Vás způsobilo tu nemoc?-zeptá se Mc Doohan.
-Slečna Růžena na něj křičí ve zvedajícím se větru- Nevím...možná někdo něco....sněd...

Pro mnohé ještě večer nekončí.Když se večer chýlí k půlnoci, vstupuje jistý muž. Jeho bosé nohy se noří do sypkého písku,zní činely,tiché, avšak vyvolávající mrazení v zádech. Jsou to kroky tajemného,bezejmenného muže. Rytmické a přímé. Neviditelnost ve vlnových délkách viditelného spektra.
Snad jsou to všechno výmysly snílků. Snad nikdo takový není. Sekáč.
-Viděl jsem jak najednou zmizel,zanechal jenom díru ve zduchu a všechny molekuly se do ní vrhli jako do propasti.-

-Se Sheilou.-řekne William.
Kosmické sondy budou křižovat galaxií a vysílat nevídané informace. Jejich čidla budou ohmatávat planety a tady už dávno budou všichni mrtví. Nebude kdo by zachytil signály.

Utábořili se na okraji řídkého lesa. Hory nabývají ostrých obrysů.Hlasy zvířat a ptáků se prokousávají do našich tváří. Našli si cestu.
-Ne.- odpovídá Bobby.
Udělal jsem smutné psí oči.
-Ale proč ne?- ptám se .
-Museli bychom zahubit všechny moskyty rodu Anopheles,všechny krysy a morové blechy.-

Opět se mu zdá ten sen. Hyperprostor, kouřící čaj, sušenky a Kapitán. Svítí tisíce svíček, občas se mezi nimi vynoří úzká ploutev černého žraloka pronásledujícího hejno létajích rybek.
Dvě půlky jejího zadečku spolu hráli roztomilou hru.
Přidat komentář

Prometheus – film zabiják?

10. května 2012 v 17:17

Prometheus - film zabiják?

9.5.2012
Tak především - napjatě očekávaný sci-fi epos z vetřelčího světa Prometheus bude mít přístupnost R. Po mnoha dohadech, kdy sám Ridley Scott naznačoval, že neví, jaký rating jeho film dostane (což vypadalo jako mlžení kolem krotkého PG-13), studio Fox oficiálně potvrdilo, že násilí a drsnější mluva ve filmu nebudou nijak cenzurovány. Děkujeme, přesně takhle to máme rádi. Další zajímavou informaci v souvislosti se Scottovým filmem pustil do světa Guillermo del Toro. Když mu studio Universal loni zrušilo vysněnou adaptaci Lovecaftova románu At the Mountains of Madness, protože požadoval vysoký rozpočet a přístupnost R, zůstala v nás doutnat naděje, že del Toro jednoho dne vzkřísí projekt u jiného studia. Guillermo teď tvrdí, že Prometheus jeho film v podstatě zabil, nebo přinejlepším odsunul na neurčito. Proč? "Stejná zápletka. Velmi podobné scény, dekorace a dokonce totožná závěrečná pointa." Jedná se o krádež? Nic takového del Toro nenaznačil, jen řekl, že témata stvoření lidstva, které obsahují Lovecraftovy texty, se teď objeví v Prometheovi. Zároveň ale jako správný filmový fanoušek projevil nadšení z toho, že se Ridley Scott vrátil k science-fiction a popřál filmu úspěch.
Přidat komentář

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou .Kapitola čtyřicátá!

8. května 2012 v 11:26 | Lubomir74
Kapitola čtyřicátá!

Pro tuto chvíli naše výprava....

Zklamané zašumění v obrovském vesmíru plném myriád galaxiíí.
-Pořád na Západ. Pořád tím směrem. Tata Iwi.-řeknu.
William,Bobby a Suzanne přikývnou.
-Teď je ta správná chvíle.Iluze nezraňuje. Zraňuje pouze víra v ni.-
William nás předešel a s pocitem zapomenutého mužíčka kdesi dole na nás mává a volá- Hola hou !!!!-
Pobledla i bývalá letuška.
Na úsvitu věků byl celý svět prázdný...první jitro stvoření napsalo,co si úsvit posledního dne přečte.
Mraky letí rychle,ale dosud je vidět alifatické uhlovodíky ohňů v dálce.
Ze tmy šumí moře.
Před rokem pololežím na plátěném lehátku, čtu si a temné moře posílá vlny k mým nohám, přede mnou plechovka dvanáctistupňového piva, zvedá se vítr a od moře se blíží bouře,písek víří kolem, v dálce je temnota protkávána vidlicemi blesků,chci tento okamžik zmrazit,uchovat jej v paměti.Lovecraft na temném italském pobřeží za bouře.
Bobby okusuje hamburger kolem dokola a zachytává jazykem kečup a hořčici vždycky o zlomek vteřiny dřív než jí přistane na kravatě.To je ale mrštný jazýček. Ten by dokázal věcí!

Něco mě najednou uchopilo a byl jsem vržen do časoprostorových vírů.Prolétal jsem dějinami,řítil jsem se oblohou ve staccatu blesků a dole pode mnou krvácely civilizace.
Byl jsem zde. Tváře ošlehané časem,Imaginární ručnici namířenou přímo na pana Marka,lehce rozkročen,nohy přibité k zemi, abych zachytil zpětný ráz výstřelu.
-Ha- řekl pan Marek.
Na nic jsem nečekal a lehce zmáčknul spoušť.
Minul jsem.
Blondýna se svezla k zemi. Oběma rukama si držela levý bok a zvuk který prorval ozvěnu výstřelu zněl chraplavě.
Ztratil jsem několik vteřin pohledem na blondýnu válející se v bolesti po zemi. Nemohl jsem jinak. Cosi v jejích očích...
Cosi v nich mi nedalo spát.
Upírala je ke mě.
Koutkem oka jsem zachytil pohyb-pan Marek utíkající,prchající a znovu a znovu mi unikající-ale zapomněl jsem na něj.Pro jednu vteřinu, pro něco v očích té ženy.
Něco tam bylo.
-Kaaa...gaaa.-vydralo se jí z hrdla. Najednou jsem měl deja-vu.
Blížil jsem se k ní. Opatrně.
-Kaaaa....-pokusila se znovu promluvit.
Z úst jí po krku stékala stružka krve. Sehnul jsem se k ni a hledal v jejích očích to co přicházelo.
-Kaaa....jsi to Ty? / Může umírající osoba rozlišovat mezi tykáním a vykáním,mám na mysli velká písmena, tohle je přece fantazie,tohle není skutečné,nebo ano?/Vššš....echno jsem to dě....lala...- a chroptění se najednou změnilo v jekot!
-Íííííííí- tepal z jejího hrdla zvuk o tak nízké frekvenci že jsem si musel zacpat uši.Ručnici jsem pustil na zem. Tiše dopadla do trávy.
Kůže na krku se jí začala natahovat.Napínala se neznámou silou,praskaly jí žíly, vlásečnice,svaly,hlava se začínala oddělovat od těla.
Až se konečně vznesla do výše.
-Kate -Kate!!!-vykřikl jsem.
Vznášela se asi dva metry nade mnou. Popadl jsem Imaginární ručnici a zamířil do všech budoucností.
Kate-Kate stála na místě a šklebila se.
-Skřípot rzi a palečnice.-řeklo to.
Vystřelil jsem ,kulka vylétla z hlavně,cylindrický tvar mířil přímo do obličeje té podivnosti.
Najednou se ústa Kate -Kate rozšířila po celém obličeji,otevřela se a projektil zmizel uvnitř.
Kate-Kate odlétla směrem kterým prchal pan Marek.
Viděl jsem rudě. Znovu.

Ve svém krámku slečna Růžena Rybízová hleděla strnule na plotnu. Pozorovaná voda se nevaří.Ležela tiše a mrtvě na dně hrnce.
Rychlé kroky pana Marka.
Přerývaný dech.
Atmosférické poruchy.
-Vysíláme mimořádnou zprávu.Občané Země! vysíláme mimořádnou...-
Praskání v éteru.
-...právu. Objevili se mimořádné sny! ....Občané Země! Občané Země! Tady je....-
Vydal jsem se za ním.
Přidat komentář

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou-kapitola třicet devět.

8. května 2012 v 10:35 | Lubomir74
Kapitola třicet devět.

Hombres que rison

Odhodlat se k odchodu. Vůle odejít do ústraní a v klidu čekat na Boha.
Neudělali by jste to ?
Hombres que rison. Jsou nám v patách až do centra Londýna,kde slečna Rybízová prodává své sny. Není vše nakonec jen sen ? V něčím snu ?
Jsou nám v patách, cítím jak slintají,jak se perou o místa vepředu,jak šmátrají prsty v gordických všeroztínajících úsměvech.
-Ty tváře!-řekne pan Marek.
Zastaví kočár a seskočí z kozlíku.Usmál se.
Blondýna vystoupila z kočáru. Usmála se také.
Možná,že všechno dobře dopadne.
Rozvaliny,rumiště a mrtvá těla ohlodaná krysami.
Pan Marek plácne blondýnu po zadku. Ruka protínající vzduch s jemným šustivým zvukem dopadá na maso její zadnice, ach zadnice,kde utvoří celé vlnobití natřásajícího se tuku.
-Všechno...všechno jsem to dělala ráda. Jsem na tom závislá. Myslím jen na to oslepující světlo za zavřenýma očima,na nic jiného. Na ostré jehličky bolesti při kousání.Na pocit na konci jazyku.-
-Stejně jsou to jen mizerně nasvícené pornofilmy.-řekne.
-Umění je diváka rozdráždit,vyrvat z něho myšlenky na vše ostatní,nadopovat ho pocitem uspokojení ze zúčastnění se ,říct mu : Podívej tady jsem a tohle dělám, tady je svět v němž nejsou žádné hranice,jsme zachycení v těch okamžicích navždy,není to ani touha, je to porcování masa,jsou to mouchy lezoucí po nazelenalém fláku vepřového na třznici v Litvě,vnucuje ti pocit půjčovny těl v budoucnosti,použiješ a teleportuješ zpět.Nejtemnější touhy za zavřenými dveřmi,každý sám a přitom jejich oči vzhlížejí k Tobě.Vyvolává to závislost.čekáš kam až se dá zajít. Co dalšího se dá udělat pro pobavení publika. Není to tak?-
Kolem nich zavanul pach zla tak moc, že byl téměř hmatatelný.
-Musíme dál.-řekl pan Marek.
Blondýna se najednou začervenala,na něco si vzpomněla, nebo viděla do budoucnosti ?
A přesně v tom okamžiku kdy se jí tvář pokryla rumělcem,jsem se objevil já.
A to Vám povídám, viděl jsem rudě.
Přidat komentář

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou-kapitola třicátá osmá

8. května 2012 v 10:17 | Lubomir74
kapitola třicátá osmá

A nač vysílat kouřové signály ?

Na dvanácté míli se něco přihodilo.Vozidla druhého a třetího pruhu zpomalují a policisté je směřují do zbývajících pruhů.Zezadu se prodírají ambulance,před nimi jedou policisté na mahutných modrých motocyklech značky Harley Davidson Flh 1200 Electra Glide.Sirény vyjí, antény se chvějí,světla blikají.
Přilétá hlídkový vrtulník. V širokém okruhu oblétá místo nehody a posléze zavěšen v neviditelném bodě víří horký vzduch.
Mrtvý muž s dítětem leží napříč vozovky a vypadají jako když spí. Z bizarních trosek se tu a tam zvedají proužky modrého dýmu.
Ambulance se pohupují a za chvíli odjíždějí. Policisté čekají vyšetřovací tým a pohřební vůz.
Z kolemjedoucích automobilů se vyklánějí hnusné zvědavé lidské obličeje schopné rychle proniknout do podstaty lidského utrpení.
Z policejních reproduktorů zazní sladká hudba:- Havaj, má rodná Havaj...-
Mnozí z projíždějích čumilů si najednou vybavují moře,modré nebe,žhnoucí slunce a krásné dívky s rozvlěnými boky. Policejní opatření: zapomenou tak na masakr a z jejích myslí zmizí navždy co viděli.
Všude jsou známky původního života-vlčí lebka,zbytky kostry horského jelena,stopy obrovitého grizzlyho.
Především pak po vypnutí policejních reproduktorů zavládne v okolí havárie naprosté ticho.
Jen vysílačky tiše praskají, stupnice a zelené kontrolky bdí.
A v tomto tichu pořádá agent typu ,, Redford " zběsilé honičky s ozbrojenými lupiči po dvanáctiproudých dálnicích,rozbahněných jezerech,stezkách v horách, vybetonovaných vodních nádrží i ocelových konstrukcích lešení,které se v bouřlivých nocích mění v ocelové psati. Střílí v podřepu z velkorážního revolveru s krátkou hlavní,brodí se ve stokách,kde teče odpada smíchaný s lidskou krví,zakopává o zohavené mrtvoly polité hustě sytým červeným kečupem,rozdává smrtonosné karatové údery,po nichž zasažení létají vzduchem jako hadrové panenky.
Copak lidský pokrok není jedna krvavá řeka?
Lékař konstatuje- Zánět mozku jako bič!-
A pokračuje- Během několika hodin exitus!-
Mstiví kouzelníci,jejich nádherná pozadí září jako hořící mrakodrapy.
Policista se podívá na hodinky,nasadí si sluchátka a zapne vysílačku.
teče krev. Domorodci pomalovaní hlinkami a ozdobení kajčím peřím po obličeji i po těle,tančí a zpívají,přitom rozechvívají tětivy svých luků,řítí se vpřed i vzad, dupou mlaskají a mručí a syčí ve stále zběsilejším rytmu.
Později večer všichni upadají do extáze.
A dým táborových ohňů?
Vrtulník oblétá velký olověný mrak a z chraplavého policistova sluchátka se ozvývá zvuk nevyladěných tranzistorů.
-Jsem kouzelník,umím rozmlouvat s duchy předků,mé jméno je Tata Iwi....-
Policista otevírá brašnu, aby uvedl do pohotovosti nahrávací zařízení,najednou jeho bělma zrudnou a padne k zemi.
Nač vysílat kouřové signály?
Přidat komentář

Prášek z masa zemřelých nemluvňat pašovali do Jižní Koreje v kapslích

7. května 2012 v 18:35
Jihokorejské úřady zadržely přes 17 000 kapslí naplněných práškem vyrobeným z rozemletého lidského masa. Podle jihokorejských zdrojů, citovaných v pondělí agenturou AP a zpravodajským serverem BBC, byly tobolky do země propašovány ze severovýchodní Číny a byly vyrobeny z těl zemřelých nemluvňat.
Někteří lidé považují zmíněný prostředek za zázračný všelék či ho užívají k podpoře sexuální žádostivosti.
Jihokorejský celní úřad v pondělí oznámil, že od loňského srpna odhalil 35 případů pašování uvedeného přípravku a zabavil asi 17 450 kapslí. Jejich obsah podle úřadu pochází z těl mrtvých nemluvňat či lidských plodů, jejichž maso je rozsekáno na malé kousky a poté sušeno v pecích.
Celní úřad zdůraznil, že v této souvislosti zpřísnil celní prohlídky, nechtěl nicméně sdělit podrobnější informace o původu léků, aby nezpůsobil případnou diplomatickou roztržku s Pekingem, napsala agentura AP.

Kapsle obsahovaly škodlivé látky

Kapsle, které podle odborníků obsahují superbakterie a další nebezpečné látky, byly do Jižní Koreje převáženy především z nedaleké čínské provincie Ťi-lin v zavazadlech cestujících či byly posílány mezinárodní poštou.
"Bylo potvrzeno, že tyto kapsle obsahují látky škodící lidskému tělu, jako například superbakterie. Musíme přijmout přísnější opatření k ochraně veřejného zdraví," citoval nejmenovaného celního úředníka anglicky psaný list Korea Times.
Podle deníku Tong-A ilbo byly kapsle ve snaze o zamaskování obarveny a uloženy do krabic od jiných léků. Požití prášku nevyvolalo podle dostupných informací u nikoho zdravotní problémy a v případu nebyl nikdo zatčen.
Kauzu pašování těchto přípravků z Číny do Jižní Koreje otevřel před rokem dokument jihokorejské televize. Čínské ministerstvo zdravotnictví tehdy slíbilo podezření vyšetřit. Mluvčí ministerstva Teng Chaj-chua v té době rovněž zdůraznil, že Čína "přísně dbá na to, aby ostatky zemřelých novorozenců a plodů, jakož i placenty, nebyly zneužívány".
Přidat komentář

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou-kapitola třicet sedm.

5. května 2012 v 11:00 | Lubomir74
Kapitola třicet sedm.

Krásná dvorní dáma a Helene Blehárová.

Když jsem vyšel ven z koupelny, s překvapením jsem zjistil,že se slečna Blehárová pustila do balení fraku a ostatních věcí na cestu.
Vzhledem k tomu,že podle všeho zřejmě vzala rozum do hrsti,pokusil jsem se jí přátelským poplácáním naznačit,že jsem jí už odpustil.
Já:-Nikdo neumí balit tak pěkně jako Vy,slečno Blehárová.--
Slečna Blehárová:- Tak ?-
Já:- Mrzoutko stará!-
Velmi mě rozzlobilo, že neodpověděla.Ten poslední výraz nebyl pochopitelně nejšťastnější,ale slečna Blehárová dokáže být tak strašně mrzutá,že by zpěnila krev i samotnému Svatému duchu.
Na dně každého poháru nutně bývá kapka žluči.
Spáchali jsme několikrát smrtelný hřích s nejmenovanou řeholnicí,přeiznali jsme se na mučení a museli jsme jít nazí ulicemi Londýna,horliví a loajální věřící nás kamenovali a plivali na nás plni upřímné ošklivosti a než jsme vypustili dušě na hranici přiznali jsme se pak spolu ke všem dalším strašným hanebnostem a lidé křičeli a plakali.
to bylo dřív.
Těla pokrytá pestrými šupinami novin a časopisů,duhové záclony tropického deště dopadají na Londýn.
Přemítání přehlušuje zvuk melodického gongu.
Tísňový signál.
Vrhnou se na sebe a za chvíli je po všem.
Vrhnu se za sebe a za chvíli je taky po všem.
Máme tu indiánské léto.
Krásná dvorní dáma vdechuje vlahý noční vzduch a pozoruje nebe,hvězdy skládající souhvězdí, Jižní kříž,Kentaur,trojúhelník a trochu vpravo Oltář. Jehop večerní sklíčenost se pozvolna rozplývá ve velebnosti vesmíru,který se v jednom okamžiku přiblížil na dosah jeho prstů. hodí laso a stáhne Měsíc k sobě.
V posledním požáru večerního slunce se vše rozrůstá do hrdinských rozměrů. Hory jsou vyšší a majestátnější,lesy hustější a tajemnější.
Asi dvacet kilometrů severozápadněji vybuchly poslední garanáty naplněné plynem.
Pije litry černé kávy.
Obchází jej dokola ,hladí jej a čuchá k němu, rýpe do něj nehtem.Obrátí se a prohodí.-Mysli na něco pěkného Sullivane.Mysli třeba na mne.-
Fíkovníky škrtiče se spouštějí v dlouhých spirálách,dlouhých a ušlechtilých.
Sullivan je omámen pachem jejího těla,myslí na ni jak ji viděl včera se džbánkem na mlíko,cítí laminární proudění sterilního vzduchu,rty se mu pohybují a chraplavým hlasem něco řekne.
Ticho je tíživé a lepkavé. Vždycky všechno končí tichem.
Přidat komentář

Kam dál