...Půda mužského srdce je kamenitá, každý si na ní pěstuje,co umí....a stará se o to.
Blog Lubomíra Tomika

Včera ...II

Dnes v 18:28 | Lubomír Tomik
 

Starci sněží do duše.

Dnes v 17:30 | Petr Smutný

Starci sněží do duše.

Petr Smutný

sněží tak agresivně
tající vločky chladí jeho vztek
tu afektivní reakci na překážku stavící se do cesty
stará duše umírá
zhasíná pod tíhou vzpomínek a výčitek
rekapituluje život plný špatných rozhodnutí
klade si otázky
žít dříve jinak
kde bych dneska byl ?
a kde vlastně dneska jsem?
čeká na odpověď
nepřichází.
Sakra konečně nic nejede utrousí polohlasně
chatrným krokem zdolává přechod sledujíc zeleného panáčka který zhasíná tak rychle
a sněží mu do duše


PS-tuhle báseň mi poslal jeden správný chlapík, ale nechtěl ji publikovat pod svým pravým jménem, Petr Smutný je jeho pseudonym. Mi se ta věc líbí...

Plavání z ČR na Slovensko a zpátky

Dnes v 17:15 | Lubomir Tomik
Včera 93,78 km na kole z UH do Hodonína a zpět , cíl v soukromém Pivovaru Kunc a k tomu nečekaný bonus, koupání v řece Moravě, která u Hodonína kopíruje státní hranici, takže jsme dvakrát plavali z ČR na Slovensko a zpátky ....celkově ale opravdu pěkná makačka.Pár fotek bude následovat.
 


Poznámky k Míse vymyšlených ryb.Tři: Schrodingerova kočka.

Neděle v 9:32 | Pavel Šmejkal
Žije, či nežije Schrödingerova kočka?
Schrödingerova kočka je zajímavý myšlenkový experiment, jehož autorem je rakouský teoretický fyzik a jeden ze zakladatelů kvantové fyziky Erwin Rudolf Josef Alexander Schrödinger (1887 - 1961). Proslavil se především formulací nerelativistické vlnové rovnice pro popis hmotných částic. Ta se na jeho počest nazývá Schrödingerovou rovnicí.
Na "kočičím principu" chtěl Schrödinger ukázat na nekompletnost teorie kvantové mechaniky v oblasti přechodu mezi subatomickým a makroskopickým světem.
Základem experimentu je představa kočky uzavřené v neprodyšné a neprůhledné krabici. Spolu s ní je zde umístěn i přístroj obsahující radioaktivní nuklid a nádobu s jedovatým plynem. Pokus je navržen tak, aby po 1 hodině byla 50% pravděpodobnost, že se nuklid rozloží. Pokud přístroj zjistí rozložení nuklidu, uvolní plyn, který kočku otráví.
Podle principu kvantové mechaniky se nuklid, který není pozorován, nachází v tzv. superpozici stavu "rozloženého nuklidu" a stavu "nerozloženého nuklidu". Existuje tedy jakoby v obou dvou stavech zároveň! Z toho logicky plyne, že celá soustava by se měla nacházet ve stavu superpozice (rozpadlý nuklid + mrtvá kočka a zároveň i nerozpadlý nuklid + živá kočka). V případě, že však otevřeme krabici, spatříme pouze jeden z těchto stavů, protože kočka nemůže být současně živá i mrtvá!
Kardinální otázkou tedy zůstává, kdy soustava přestává fungovat jako superpozice stavů a stává se z ní pouze stav jediný.
Účelem experimentu bylo ukázat, že teorie kvantové mechaniky není kompletní bez zákonů popisujících stav, kdy vlnová funkce kolabuje a kočka zemře nebo zůstane naživu. Stejná pravidla jako pro kočku (tedy buď živá, nebo mrtvá) musí podle Schrödingera platit i pro nuklid, který musí být buď rozložený, nebo ne.
Tento paradox by se dal "dohnat až do absurdna". Schrödinger odcházející kontrolovat, zda je kočka živá či mrtvá, se z hlediska případných kolegů ocitá v superpozici dvou stavů. Ví i neví, v jakém stavu je kočka a zároveň je pro něj kočka živá i mrtvá. Vlnová funkce popisující tento stav kolabuje až ve chvíli, kdy Schrödinger výsledek experimentu oznámí. Jenže z hlediska lidí stojících vně laboratoře se všichni v laboratoři nacházejí v superpozici dvou stavů - vědí i nevědí, jak experiment dopadl, a tudíž je pro ně kočka živá i mrtvá…
A tak dále až do nekonečna!


Poznámky k Míse vymyšlených ryb. Sylvia Plath.

Neděle v 9:19

Sylvia Plathová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sylvia Plathová

Sylvia Plathová
Narození27. října 1932
Boston
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Úmrtí11. února 1963
Londýn
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
PseudonymVictoria Lucas
Povoláníbásník
NárodnostAustrian American
Alma materSmith College (1955)
Období1960-1963
Žánrconfessional poetry
Významná dílaAriel
Pod skleněným zvonem
OceněníGlascock Prize (1955)
Pulitzerova cena za poezii (1982)
Fulbrightův program
Manžel(ka)Ted Hughes
DětiFrieda Hughesová, Nicholas Hughes
PodpisPodpis
Sylvia Plathová (nepřechýleně Sylvia Plath) (27. října 1932 v Bostonu, USA - 11. února 1963 v Londýně, Spojené království) byla americká spisovatelka, autorka románů a krátkých povídek, básnířka a esejistka. Nejznámější je jako básnířka, ale známá je také pro své poloautobiografické dílo The Bell Jar (v češtině Pod skleněným zvonem), popisující její zápas s klinickou depresí, zmatkem v sobě a celoživotní neschopností vyrovnat se se smrtí otce, která ji velmi zasáhla. Jí a Anne Sextonové je připisován vzestup zpovědní poezie, se kterou přišli Robert Lowell a W. D. Snodgrass.
hrob Sylvie Plathové


Sylvia Plathová se narodila roku 1932 jako dcera významného profesora biologie Otto Platha. Vyrůstala v malém přímořském městečku u Bostonu. Do jejího dětství tragicky zasáhla smrt otce, který zemřel roku 1940 na embolii v důsledku neléčené cukrovky. Sylvia jen pár dní před tím oslavila své osmé narozeniny. Po smrti otce údajně prohlásila, že už nikdy nepromluví s Bohem, uzavřela se do sebe, příliš nekomunikovala se svým okolím a začala si psát deník.
Svou první báseň publikovala Sylvia už v osmi letech, v dětské příloze novin Boston Herald. Střední školu studovala ve Wellesley, v části Bostonu, kam se po smrti otce její rodina přestěhovala. V srpnu 1950 publikovala v časopise Seventeen povídku "Léto už nikdy nepřijde" a téhož roku získala stipendium na největší vysokou dívčí školu Smith College v Northamptonu. I zde psala básně a povídky, z nichž některé byly oceněny na literárních soutěžích. Léto a podzim roku 1953, které zde prožila, jsou zachyceny v románu The Bell Jar.
Během měsíční stáže v New Yorku v módním časopisu Mademoiselle´s, kde působila coby hostující editorka, začala upadat do těžkých depresí. V srpnu 1953 se po návštěvě u hrobu svého otce poprvé pokusila o sebevraždu. Až po třech dnech našel Sylvii, která spolykala prášky na spaní, ve sklepě domu její bratr. Byla převezena do nemocnice a poté na psychiatrii, kde podstoupila šokovou terapii. Zde se také setkala s lékařkou Ruth Tiffany Barnhouse Beuscherovou (Dr. Nolanovou z románu The Bell Jar), která se stala její dlouhodobou terapeutkou. V únoru 1954 se Sylvia na doporučení své lékařky vrátila na Smith College.
Po návratu z léčebny se Sylvia proměnila v upovídanou extrovertní dívku. Její život se začal točit především kolem mužů, přičemž často udržovala vztahy s více muži najednou. Studium na Smith College ukončila v červnu 1955 s vyznamenáním a ještě téhož roku vyhrála se svou básní Milenci a plážový povaleč u Skutečného moře prestižní ocenění Glascock Prize.
Od roku 1956 pokračovala ve studiu na Cambridgi, kde získala magisterský titul. I zde nepřestávala psát poezii a občas ji publikovala v časopise Varosity. Budila zde dojem optimistické temperamentní Američanky, avšak ve skutečnosti začala znovu propadat emocionálním i fyzickým problémům. Po odjezdu z Ameriky už nenavštěvovala pravidelné terapie s doktorkou Beuscherovou a tak se nakonec rozhodla navštívit v Cambridgi univerzitního psychiatra, aby se ujistila, že se má na koho obrátit v případě problémů.
Nicméně brzy poté se seznámila s básníkem Tedem Hughesem a psychiatra již nekontaktovala. Zhruba za půl roku se za Teda provdala a toto období popisuje jako nejšťastnější v jejím životě. Nějaký čas spolu mladí manželé žili v Cambridgi, pak byla Sylvia roku 1957 přijata jako učitelka angličtiny na Smith College a proto se odstěhovali do USA. Sylvia doufala, že si během několika let v Bostonu vydělají dost finančních prostředků na to, aby mohli na celý rok odjet do Itálie a Španělska a mít čas jen na psaní. Avšak hned po prvním semestru podala na Smith College výpověď, protože toužila psát a náročné přípravy na vyučování jí to dost znemožňovaly. Navštěvovala během té doby semináře Roberta Lowella a byly jí velkou inspirací pro vlastní literární dílo.
V první polovině roku 1959 se setkávala se soustavným odmítáním své tvorby, což ji přivádělo do stavů úzkosti, k nimž přispíval i fakt, že bylo její manželství s Tedem stále bezdětné. Na podzim 1959 se Sylvia s Tedem usadili v umělecké komunitě v Yaddo v New Yorku. V prosinci se však vrátili do Anglie, zřejmě pro Tedův odpor k Americe, ale taky pro pokročilé Sylviino těhotenství. Bydleli nějaký čas u Tedových rodičů, což ale Sylvia těžce snášela. Nakonec se odstěhovali do malého bytu v Londýně a zde se jim narodila dcera Frieda. V období mezi listopadem 1959 a červnem 1960 trpěla Sylvia opět úzkostmi a napsala jedinou báseň (You´re). Roku 1960 publikovala svou první sbírku básní Kolos a následujícího roku se Hughesovi přestěhovali do Devonu.
V únoru 1961 Sylvia samovolně potratila, což se odrazilo i v jejich básních. Téhož roku získala stipendium k napsání románu. O rok později porodila syna Nicholase a v květnu vydala sbírku Kolos poprvé v USA.
V létě téhož roku zjistila, že je jí manžel nevěrný. Přestěhovala se poté sama s dětmi do Londýna, do domu, kde žil kdysi i básník W. B. Yeats. Roku 1963 vydala svůj jediný román The Bell Jar, v němž zachytila období kolem svého prvního pokusu o sebevraždu. Pro jeho silnou autobiografičnost ho nejprve vydala pod pseudonymem Victoria Lucasová. Sylvia v tomto období prožívala zahořklost vůči Tedovi, která přecházela v beznaděj a zoufalství. Nicméně stále aktivně psala, poskytovala rozhovory, nahrávala poezii pro BBC. V lednu 1963 navštívila obvodního doktora Hordera, který u ní zaznamenal sebevražedné myšlenky, předepsal jí antidepresiva a domluvil jí ambulantní návštěvu u psychiatra. Pár dní před jejím uskutečněním ale Sylvie podruhé spáchala sebevraždu. Podle přátelů byla Sylvia před svou smrtí přepracovaná, trápila se rozpadem manželství, které přičítala především Tedově nevěře. Trpěla insomnií, brzy ráno se budila, brala hypnotika, aby byla vůbec schopna usnout. V den, kdy se otrávila plynem, ještě přichystala snídaní svým dvěma dětem, našel se také vzkaz s telefonním číslem a textem "Zavolejte doktoru Horderovi". Do bytu se po nějaké době dostala pečovatelka, která měla Sylvii jako obvykle přijít pomoci s dětmi. Ty byly nalezeny v pořádku, protože jim Sylvia v pokoji otevřela okno a dveře pečlivě utěsnila mokrými ručníky a hadry.
Zatímco během života vydala Sylvia Plathová jedinou sbírku a román, posmrtně byla publikována sbírka sebraných básní, dopisy matce a bratrovi, deníky a povídky. Posmrtnou slávu jí zajistila především sbírka poezie Ariel. Ted Hughes své manželství se Sylvií Plathovou reflektoval v básnické sbírce Birthday Letters. Pro syna Nicholase Hughes napsal známou knihu Železný muž.
Dcera Frieda žije v Londýně a stejně jako matka píše poezii. Syn Nicholas se stal mořským biologem. 16. března 2009 taktéž ukončil svůj život sebevraždou. Bylo mu 47 let.

Dílo

Poezie[

  • The Colossus (1960, Kolos)
  • Cut (1962)
  • Ariel (1965)
  • Crossing the Water (1971, Brázdění vody)
  • Winter Trees (1972)
  • The Collected Poems (1981)
  • Daddy
  • Poppies in July
  • Morning Song
  • Lady Lazarus
  • Mirror
  • Mushrooms
  • Ennui

Próza[

  • The Bell Jar (1963, Pod skleněným zvonem), pod pseudonymem "Victoria Lucas"
  • Letters Home (1975)
  • Johnny Panic and the Bible of Dreams (1977)
  • The Journals of Sylvia Plath (1982, Deníky Sylvie Plathové)
  • The Magic Mirror (1989)
  • The Unabridged Journals of Sylvia Plath, editováno Karen V. Kukil (2000)

Literatura pro děti[

  • The Bed Book (1976)
  • The It-Doesn't-Matter-Suit (1996)
  • Collected Children's Stories (VB, 2001)
  • Mrs. Cherry's Kitchen (2001)
  • Ariel, Mladá fronta, Praha 1984, přeložil Jan Zábrana, znovu Jota, Brno 1997.
  • Pod skleněným zvonem, Argo, Praha 1996, přeložil Tomáš Hrách.
  • Deníky Sylvie Plathové, Jota, Brno 1997, přeložila Vanda Oaklandová.
  • Noční tance, Argo, Praha 2002, vybral a přeložil Tomáš Hrách.
  • Knížka o postelích a dvě pohádky navrch, Argo, Praha 2015, přeložili Petr Onufer a Vít Penkala

Konec románu ,,Jeď! od J.C.Holmese,vydáno 1952

Sobota v 18:33 | překlad Jiří Rauvolf
,,Když vešli do svitu několika slábnoucích světel na molu,právě vyplouval poslední trajekt,oni se ale rozeběhli,drželi se přitom za ruce, a dostali se na palubu,zrovna když odrážel.
Stáli na přední palubě, kde bylo chladno, a po čiré černotě řeky hladce vanul svěží slaný vítr.Když Hobbes hleděl dolů do proudu, který se valil přímo před ním,poprvé v životě si říkal,jestli je opravdu něco hanebného,pošetilého a šíleného ,když se člověk oddá smrti. Pak ale Kathryn, když se k němu chuolila a její vlasy mu hebce povívaly do tváře,řekla ospale:
,,Že mě nenecháš z té lodě spadnout, viď že ne ?"
A on si ji přitáhl blíž a dlouze vyhlížel přes temnou, ženoucí se vodu na New York, na pohádkovou tiáru světel k níž se blížili.Chvíli stál v prudkých bodavých poryvech,které přišly uprostřed řeky, a hledal mezi věžemi v té ohromné zářící hromadě centra města Chrysler Building, aby se pak mohl podívat na sever od ní a představovat si, že vidí světla v jejich bytě.
,,Kde je náš domov?" řekl si vážně,protože ho dosud neviděl. "


Sunflower Sutra

Pátek v 22:38 | Allen Ginsberg

Sunflower Sutra

I walked on the banks of the tincan banana dock and
sat down under the huge shade of a Southern
Pacific locomotive to look at the sunset over the
box house hills and cry.
Jack Kerouac sat beside me on a busted rusty iron
pole, companion, we thought the same thoughts
of the soul, bleak and blue and sad-eyed,
surrounded by the gnarled steel roots of trees of
machinery.
The oily water on the river mirrored the red sky, sun
sank on top of final Frisco peaks, no fish in that
stream, no hermit in those mounts, just ourselves
rheumy-eyed and hungover like old bums
on the riverbank, tired and wily.
Look at the Sunflower, he said, there was a dead gray
shadow against the sky, big as a man, sitting
dry on top of a pile of ancient sawdust--
--I rushed up enchanted--it was my first sunflower,
memories of Blake--my visions--Harlem
and Hells of the Eastern rivers, bridges clanking Joes
Greasy Sandwiches, dead baby carriages, black
treadless tires forgotten and unretreaded, the
poem of the riverbank, condoms & pots, steel
knives, nothing stainless, only the dank muck
and the razor-sharp artifacts passing into the
past--
and the gray Sunflower poised against the sunset,
crackly bleak and dusty with the smut and smog
and smoke of olden locomotives in its eye--
corolla of bleary spikes pushed down and broken like
a battered crown, seeds fallen out of its face,
soon-to-be-toothless mouth of sunny air, sunrays
obliterated on its hairy head like a dried
wire spiderweb,
leaves stuck out like arms out of the stem, gestures
from the sawdust root, broke pieces of plaster
fallen out of the black twigs, a dead fly in its ear,
Unholy battered old thing you were, my sunflower O
my soul, I loved you then!
The grime was no man's grime but death and human
locomotives,
all that dress of dust, that veil of darkened railroad
skin, that smog of cheek, that eyelid of black
mis'ry, that sooty hand or phallus or protuberance
of artificial worse-than-dirt--industrial--
modern--all that civilization spotting your
crazy golden crown--
and those blear thoughts of death and dusty loveless
eyes and ends and withered roots below, in the
home-pile of sand and sawdust, rubber dollar
bills, skin of machinery, the guts and innards
of the weeping coughing car, the empty lonely
tincans with their rusty tongues alack, what
more could I name, the smoked ashes of some
cock cigar, the cunts of wheelbarrows and the
milky breasts of cars, wornout asses out of chairs
& sphincters of dynamos--all these
entangled in your mummied roots--and you there
standing before me in the sunset, all your glory
in your form!
A perfect beauty of a sunflower! a perfect excellent
lovely sunflower existence! a sweet natural eye
to the new hip moon, woke up alive and excited
grasping in the sunset shadow sunrise golden
monthly breeze!
How many flies buzzed round you innocent of your
grime, while you cursed the heavens of the
railroad and your flower soul?
Poor dead flower? when did you forget you were a
flower? when did you look at your skin and
decide you were an impotent dirty old locomotive?
the ghost of a locomotive? the specter and
shade of a once powerful mad American locomotive?
You were never no locomotive, Sunflower, you were a
sunflower!
And you Locomotive, you are a locomotive, forget me
not!
So I grabbed up the skeleton thick sunflower and stuck
it at my side like a scepter,
and deliver my sermon to my soul, and Jack's soul
too, and anyone who'll listen,
--We're not our skin of grime, we're not our dread
bleak dusty imageless locomotive, we're all
beautiful golden sunflowers inside, we're blessed
by our own seed & golden hairy naked
accomplishment-bodies growing into mad black
formal sunflowers in the sunset, spied on by our
eyes under the shadow of the mad locomotive
riverbank sunset Frisco hilly tincan evening
sitdown vision.
Allen Ginsberg
Berkeley, 1955




Oteplování

9. srpna 2017 v 8:07


Mužna předchozí fotografii vpravo dole.

8. srpna 2017 v 15:20 | L.T.
Muž na předchozí fotografii pláže v Rimini předklánějící se vpravo dole , byl jako klon Ricka Grimese, sákryš,jestli to nakonec nebyl i on ! Zrovna byly velké vlny tak jsme se koupali dál od břehu a když se utišily, tak jsme se vydali na pláž a koukám- Rick !Zubili jsme se od ucha k uchu . Šel jsem pro telefon a udělal tuhle fotku....


Italská extravagance

7. srpna 2017 v 17:32 | Gregory Corso
Italská extravagance

Gregory Corso

Paní Lombardiové zemřel měsíční syn.
Viděl jsem ho v Rizzově pohřební síni,
vrásčitou nachovou hlavičku.

Právě za něho dosloužili zádušní mši;
pozůstalí vycházejí ven
… hele, taková malá rakvička!
A deset černých cadillaců, aby ji odvleklo

Nestřílejte divokou svini.

7. srpna 2017 v 16:27 | Gregory Corso
Nestřílejte divokou svini

Gregory Corso

Přišlo ke mně dítě,
houpalo oceánem na prutu.
Řekl mi, že mu umřela sestra,
stáhl jsem mu gatě
a dal mu kopanec.
Hnal jsem ho ulicemi,
nocí své generace
a děti při tom jménu radostně poskočily
a sbíhaly se ostošest.
Matky a otcové sklonili hlavy a poslouchali;
křičel jsem jméno

Dítě se třáslo a upadlo
a pak vrávoravě vstalo.
Křičel jsem jeho jméno!
A šílenství matek a otců
zarylo zuby do jeho mozku.
Svolával jsem anděly své generace
ze střech, ze zapadlých ulic,
zpod odpadků a kamení.
Křičel jsem jméno! a oni přišli
a ohlodali dětské kosti.
Křičel jsem jméno: Kráso
Kráso Kráso Kráso

žraloci v akváriu Cattolica.

6. srpna 2017 v 12:49 | Lubomír Tomik
Tohle video jsem natočilv Itálii ve městě Cattolica,nádherné akvárium.Těch žraloků tam byl pět, největší měl ke třem metrům a sledovat je jen přes sklo, pár centimetrů od nich, nádhera.Byli jsme tam snad hodinu, nemohli jsme odejít.

To je ona-Čtyřhranka středomořská.

6. srpna 2017 v 12:34 | Lubomír Tomik
Tahle potvůrka nás požahala při nočním koupání.Druhý den ráno jsem se v těch místech potápěl a uviděl ji pěkně ve světle-nebyla to žádná velká bolest, spíš jako šlehnutí pálivější kopřivou. U mne menší fleky zmizely po dvou hodinách, dceři naskočila vyrážka snad na dvaceti čtverečních centimetrech.

Kam dál